Tam u Královýho Hradce, lítaly tam kule prudce z kanónů a flintiček do
ubohých lidiček.
R: A u kanónu stál a pořád ládo-, ládo-, ládo-,u kanónu stál a furt jen
ládoval.
...
A už střílel jako blázen, Prajzi měli horkou lázeň, celej rozbil
regiment, Jabůrek, ten saprment.
V tom ho zahlíd kronprinc Friedrich: "Herrje den Kerl erschieß ich!" A už
hází, potvůrka, rachejtle na Jabůrka.
A hned prajzští kanonýři na Jabůrka všichni míří, každý chce ho
trefiti, princi se zavděčiti.
První kartáč, můj ty smutku, vjel mu hubou do žaludku, on však honem ho
vyndal a už zase střílel dál.
Praskla puma velmi prudce, utrhla mu obě rucea on rychle boty sundal a nohama
ládoval.
Vtom jeden prajzskej frajvilik šrapnelem hlavu mu ufik a ač už na to
neviděl, na Prajzy přeci střílel.
....
A že zachránil ten kánon, do šlechtického stavu on povýšen za ten skutek,
Edler von den Jabůrek.
Dej mu Pán Bůh věčnou slávu, "von" má, ale nemá hlavu, nedělá si z toho
nic, bezhlavých "von" je prej víc.
Musel jsem to hodně zkrátit, i to , že po každé větě je zpíván refrém "A u kanónu stál a pořád ládo-, ládo-, ládo-,u kanónu stál a furt jen ládoval."
1