Teisté vycházeli z ideologie, že všemocná a vševědoucí věc zvaná
bohem naplánovala a zafixovala už na začátku věků každý jejich krůček,
i škytnutí, tep srdce, nádech, nebo zakopnutí. Nazývají to "osudem" na
kterém se nedá nic změnit. To vedlo k lhostejnosti a k lenosti. Takže si
církev honem pospíšila s bohem udělenou svobodou v jednání.
Existovali i kuriózní situace, že lidi spáchali suicid, aby se dostali z
pozemských problémů do krásného nebe. Na to církev reagovala definicí
suicidu, coby smrtelného hříchu a místo věčných radovánek v nebi,
věčné smažení v pekle, Nizozemští čímani to obcházeli tak, že
vyprovokovali konflit, třeba s nic netušícím sousedem a toho pak
"nechtěně" zabili. Za to byli popraveni a dostali se do nebe. Na to reagovala
církev tím, že popravení nepůjdou do nebe, ale do pekla.
Je to sice směšné, jak církev mění svá dogmata, ale jiné východisko
nemá.
Dnes už církev nemá ani to peklo, nemá čím strašit.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
