Ateistická společnost

Píšeš nesmysly.

Ateismus hledá možnosti a fakty, jak vše kolem mohlo vzniknout bez neviditelného "kouzelného proutku" neviditelné entity.

Vy se snažíte o opak už tím, že věříte nepodložené teorii o neexistenci Boha.
Ateisti se snaží veškerou svou životní energií aktivně dokázat, že Bůh neexistuje aspoň vy co tu tu píšete.
Nemáte šanci Boha poznat a v tom se vám lebedí nejvíce, protože to nepředstavuje problém.

Je to jinak - my nevěříme nepodložené teorii o existenci Boha.
Neexistují žádné důkazy o existenci Boha, tak ani nemáme co vyvracet. Takže nemáš pravdu - žádnou energii na to vynakládat nemusíme.
My jen chceme vědět, jak je to doopravdy.

nechcete to vědět. protže důkazy Boha existují dokonce každý křesťan vám múže podat osobní svědectví setkání s Bohem.
Takové ty viditelné důkazy už jsme probírali a ze strany ateistů byl zájem ne zjišťovat jak to je, ale vymýšlet zcela nepravděpodobné scénáře jak to není. Jejich zcela nevědecký přístup k problému který připomínal mentalitu uvažování plochozemců. tedy ateista má zaručeně zablokovaný mozek svou vlastní propagandou, založenou o dogmatu neexistence.

Jakým způsobem můžeš jonatane1 to osobní svědectví setkání s Bohem podat? Máš to zaznamenané na "chytrém" telefonu, nebo ti to našeptává tvůj psychiatr v kněžské uniformě při svaté zpovědi?

to co tu píšeš přesně koresponduje s tím co jsem psal - zablokovanej mozek dogmatem

Takže nemáš nic, čím bys podpořil svůj blábol o podání osobního svědectví. Že?

Uvědom si, že z toho kde nic není, také nelze nic vzít. Ideologie mohou být lákavé, ale zůstávají jen a jen konstrukcemi z myšlenek nějakého ideologa. Prostě nic hmatatelníého, nic skutečného.

Add Ondi: "Takže nemáš nic, čím bys podpořil svůj blábol o podání osobního svědectví."
Tato věta je logický klam obsahuje dvě otázky v jedné.
Ale ty nemáš psichycké/morální předpoklady, abych ti tu dál osobní svědectví.
Pro tebe platí verše z Bible:
Evangelia podle Matouše (kapitola 7, verš 6)
„Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.“
Vysvětlení verše:
1. Perly a svaté věci představují hluboké pravdy, čisté úmysly, drahocenné rady nebo lásku.
2. Svině a psi v tehdejším pojetí symbolizovali lidi, kteří nemají o duchovní hodnoty zájem, zneužijí je nebo se dokonce obrátí proti vám s agresí.

Pro tebe platí přísloví "pobožní štěkají, ale karavana jde dál"

Náboženská víra ale není intelektuálním vyznáním, nýbrž citovým vyznáním. Otázka po existenci Boha není otázka po tom, jestli existuje někde mimo tento svět nějaká bytost s Božími atributy. O tohle zdaleka nejde a kdo na náboženství a jeho tvrzení o Bohu nahlíží takhle, ten mu nerozumí. Pro ateisty (alespoň ty zdejší) je otázka po existenci Boha otázka filozofická a takto k ní přistupují, ale pro věřícího ne, pro něj je to otázka vztahová. Ateisté díky tomuto nedorozumění vznášejí vůči věřícím nesmyslné požadavky. Pro trochu osvětlení viz slova Tomáše Halíka:

Podle Ježíše není prvním přikázáním ve vztahu k Bohu víra, nýbrž láska. „Uvěřili jsme v lásku, kterou k nám má Bůh,“ stojí v Písmu. Uvěřili jsme tedy nikoliv v Boží existenci, ale v Boží lásku.
Jednou jsem provokativně napsal: „Boha nezajímá, jestli v něho věříme (ve smyslu: jsme přesvědčeni o jeho existenci), nýbrž zda ho milujeme.“ Stojím si za tím. Na námitku, že přece musíme nejprve v Boha věřit a pak ho můžeme milovat, odpovídám: ne, je to naopak. Teprve ten, kdo miluje, kdo má opravdovou zkušenost lásky ve svém životě, může pochopit, co křesťané míní slovem Bůh.
Křesťanskou víru lidé omylem zaměňují za „přesvědčení o Boží existenci“. Jsou lidé, kteří si myslí, že Bůh neexistuje, a pak ti druzí, kteří si myslí, že existuje – když náležím do té druhé skupiny, tehdy jsem věřící, jsem křesťan a mám na rozdíl od těch prvních, od ateistů, nárok na spásu. To je naprostý omyl a jedním z hlavních úkolů kněží by mělo být vymýtit z hlav lidí tento nebezpečný blud.
Naše názory na Boží existenci patří do filosofie a se spásou mají máloco společného. Je třeba se konečně rozloučit se vším upoceným dokazováním Boží existence. Bůh, který by musel být dokazován a mohl být „dokázán“, by nebyl Bohem naší víry a nebyl by víry hoden.
„Víra“, která je pouhým náboženským přesvědčením, není křesťanská víra; víra se stává křesťanskou pouze v nerozlučném spojení s láskou a nadějí. Víra bez lásky se stává buď suchým „světovým názorem“, nebo fanatismem a bigotností; víra bez naděje, bez otevřeného čekání na prahu tajemství, se stává ideologií.
Nikoliv víra ve smyslu přesvědčení je křesťansku cestou k Bohu, nýbrž láska – a to nikoliv jako sentimentální emoce, nýbrž jako překročení sebe, svého sobectví a sebestřednosti. Teprve toto sebepřekročení je skutečně křesťanská transcendence, a nikoliv spekulace o „životě po životě“; život, který přemáhá smrt, začíná už zde, a to v lásce mezi lidmi. Láska k Bohu bez lásky k lidem je sebe-iluze.
Jestliže při bohoslužbě recituji první větu „Věřím v Boha“, ono věřím zde neznamená „Myslím si, že Bůh je“, nýbrž má spíše charakter závazku, podobně jako při sňatku slova „Oddávám se ti a přijímám tě“. Věřím, to znamená oddávám se – dávám, daruji se, vykračuji od sebe, ze sebe – s vírou, láskou a nadějí.

No určitě.

Já dával energii do života a tvůj Bůh šel úplně mimo - vnímal jsem a vnímám ho jen při diskusích o Bohu s věřícími, a pod. sporadicky od základky i čtením Bible pro zajímavost.
Intenzivněji od zapojení se do náboženské diskuse Lidé.cz

Ty diskutuje protože se nudíš. A baví tě tu diskutovat s věřícímy, protože ti ti budou stále odpovídat - jsou angažovaní. Takže nuda není.