Ten vnitřní prožitek přítomnosti něčeho nadpozemského,
mimořádného, co je možné označit za ideu Boha nám sdělil i přítel -
tehdy mladý kněz naší farnosti - na otázku proč se po ukončení střední
školy dal na dráhu dnes neobvyklou - studium teologie a pak výkon
kněžského povolání. Patřil k naší partě volejbalistů, cyklistů a
turistů. Dovedl nám - většinou ateistům - přiblížit náboženství tak,
že jsme se zúčastnili i některých jeho mší. K jeho víře jsme měli
přirozený respekt. Bohužel ho po několika letech přemístili na jinou
farnost a vidíme se zřídka.
Nicméně, netvrdil bych, že jiní lidé, zejména děti, do náboženství
vmanipulováváni nejsou. Není to už tak zjevné jako dřív, ale jako
učitel, vedoucí táborů a zájmových kroužků znám děti (např. i
pěstounsky osvojené), na které je v tomto směru vyvíjen dost velký nátlak
v rodinách. Poznal jsem i ministranty, kteří nebyli v kostele dobrovolně,
ale museli tam každý týden.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
