Ateistická společnost

Lidé do náboženství vmanipulováni nejsou.

Děti bez možnosti se bránit jsou křtěné a vychovávaní ve víře.

To není vmanipulováni???

Každý jsme vychováváni v nějakém prostředí, to jsme teda všichni manipulováni?

Předpokládejme, že to vychováváni v nějakém prostředí ovlivňuje mysl dítěte a to manipulovatelně. Mysl dítěte je žíznivá po informacích a velmi tvárná, snad jako hrnčířská hlína. Na tom samo o sobě není nic špatného, pakliže je to v lidsky pozitivním smyslu.
Ano, dítě se narodí a žije nějakém prostředí, které vytváří mysl a charakter dítěte, dodané informace jsou pak "startovním kapitálem" pro další vzdělávání. Jenže to není hodinková mechanika, přesná a neměnná. Lidi, tedy i děti se rodí s určitými predispozicemi a talenty. A to životní prostředí nejsou jen rodiče, sourozenci a další příbuzní ale také škola, spolužáci a kamarádi také nehody, choroby, zranění a jiné charaktery.
.

Takže jsme všichni manipulováni? Nebo cos tím chtěl říct?

(Upraveno 20.08.2026 17:09)

Samozřejmě a asi to má smysl, že rodiče působí na dítě výchovně, tedy manipulativně. Určité věci a jednání a zákazy jsou autoritou nařízené, třeba hraní se sirkama, lhaní, krádeže, ubližování slabším dětem, nebo zvířátkům ...a td. A také se děti mají dělit o dobroty s jinými, prostě nebýt sobecký a i jinak si vzájemně pomáhat.

Tohle a i jiná životní pravidla se musejí dítěti vysvětli jak doma, tak ve škole.

(Upraveno 20.08.2026 17:26)

Tak slovo manipulace má negativní zabarvení, poněvadž se jím spíš míní nějaké nečestné a skryté ovlivňování ve prospěch manipulátora. Obyčejná výchova, kdy dítěti udílíš rady a vštěpuješ mu hodnoty, u kterých věříš, že jsou to správné rady a hodnoty, to se neoznačuje za manipulaci.

Co si mohu představit pod pojmem vnitřní prožitek ?

Vnitřní prožitek je třeba emoce. Nebo třeba pocit vítězství, zadostiučinění apod. Je to psychický prožitek, nikoliv smyslový (zrakový, sluchový, čichový, chuťový, dotykový).

Aha.
Osobně mám vnitřní uspokojení, když vykonám dobrou práci, když vyřeším zapeklitý problém.

Ten vnitřní prožitek přítomnosti něčeho nadpozemského, mimořádného, co je možné označit za ideu Boha nám sdělil i přítel - tehdy mladý kněz naší farnosti - na otázku proč se po ukončení střední školy dal na dráhu dnes neobvyklou - studium teologie a pak výkon kněžského povolání. Patřil k naší partě volejbalistů, cyklistů a turistů. Dovedl nám - většinou ateistům - přiblížit náboženství tak, že jsme se zúčastnili i některých jeho mší. K jeho víře jsme měli přirozený respekt. Bohužel ho po několika letech přemístili na jinou farnost a vidíme se zřídka.
Nicméně, netvrdil bych, že jiní lidé, zejména děti, do náboženství vmanipulováváni nejsou. Není to už tak zjevné jako dřív, ale jako učitel, vedoucí táborů a zájmových kroužků znám děti (např. i pěstounsky osvojené), na které je v tomto směru vyvíjen dost velký nátlak v rodinách. Poznal jsem i ministranty, kteří nebyli v kostele dobrovolně, ale museli tam každý týden.

Taky se domnívám, že takový prožitek zas není úplně neobvyklý jev. Jen oprava, člověk tu přítomnost označí za Boha a ne za ideu Boha. Je to doslova Boží přítomnost. Idea Boha z tohoto prožitku teprve následně vyvstává jako důsledek jeho intelektuálního zpracování.

No dobře, to jsme asi všichni jako děti museli dělat něco, co jsme dělat nechtěli, ale bylo nám to vnucováno. Ale proč to nazývat vmanipulováváním?