Tady bych hodil vyjádření T. Halíka:
Křesťan nevěří v Boha, který by mohl nebýt – takový bůh, který je předmětem, o němž se dohadujeme, zda „existuje“, nebo ne, opravdu neexistuje. Je třeba si uvědomit rozdíl mezi jsoucny (nahodilými, kontingentními) včetně „nejvyššího jsoucna“ a bytím samým, které všechno zahrnuje, prostupuje a přesahuje. Boha nelze umisťovat do oblasti „jsoucen“ – byť jako jakési „nejvyšší nadpřirozené jsoucno“ na trůnu kdesi za realitou; takové strašidlo je naštěstí jen projekcí lidské fantazie. Největší katolický teolog 20. století Karl Rahner řekl, že Bůh, jak si ho představuje většina lidí, naštěstí neexistuje. Bůh nepatří do řádu předmětných jsoucen, nýbrž do řádu bytí: v něm žijeme, dýcháme, pohybujeme se a jsme, učí apoštol Pavel.
1
1
