Podoba příběhů o potopě napříč kontinenty (od Mezopotámie a Řecka až po Indii a Ameriku) jasně ukazuje, že mýty mají reálné historické jádro. Pokud ale odhlédneme od náboženských metafor, verze o „dřevěné zoologické zahradě“ nedává z technologického pohledu smysl. Mnohem logičtější je předpokládat, že tehdejší vyspělejší kultura zachraňovala „sémě všeho živého“ (jak doslova uvádějí nejstarší mezopotámské texty) - tedy semena plodin a genetický materiál, nikoliv živé slony a lvy. O tisíce let později, když se příběh předával ústně, si už lidé nedokázali představit genetickou banku. Slovo „sémě“ proto pochopili doslovně jako živá zvířata, a aby se jim tam vešla, museli v legendách uměle nafouknout i velikost samotného plavidla. Archa tak s velkou pravděpodobností nebyla gigantický parník, ale kompaktní „záchranný modul“ s biologickou startovací sadou pro restart civilizace.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
