Když vědci mluví o mýtu, nemyslí tím „vymyšlenou lhostejnost“ nebo
„lež“. V akademickém světě (mezi historiky, paleografy a teology) je
mýtus chápán jako hluboký symbolický příběh, který vysvětluje
základní pravdy o světě, lidstvu a Bohu, nikoli jako učebnice dějepisu
nebo fyziky.
Odborníci knihu Genesis rozdělují na dva velké bloky, které mají odlišný
styl i účel:
- Prvních 11 kapitol (Pradějiny): Sem patří stvoření světa, Adam a Eva,
Kain a Ábel, Noemova archa a potopa nebo Babylonská věž. Právě tyto
kapitoly jsou akademickým konsenzem považovány za mytologické a symbolické
texty.
- Kapitoly 12 až 50 (Příběhy patriarchů): Zde začínají příběhy
Abraháma, Izáka a Jákoba. Tyto texty už mají blíže k rodovým kronikám a
legendám. Odrážejí reálné reálie starověkého Blízkého východu, i
když stále nejde o moderně sepsanou historii.
Podle historických výzkumů Izraelci nesepsali Genesis ve vakuu. Texty
reagovaly na mýty okolních velkých národů, jako byli Babyloňané nebo
Egypťané. Zatímco okolní mýty (např. babylonský Enúma eliš) popisovaly,
že svět vznikl z brutální války mnoha bohů a lidé byli stvořeni jen jako
jejich otroci, Genesis přinesla revoluční myšlenku. Ukázala, že svět
stvořil jediný, milující Bůh v naprostém řádu a míru a že člověk má
obrovskou hodnotu. Vědci proto Genesis často nazývají „teologickým
příběhem“ (či polemikou).