Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Vědci sami mohou být také věřící. To nevadí, pokud ty poznatky nejsou s vírou v rozporu. Proti poznávání podstaty jsou pochopitelně teologové. Ti mají už hotový obraz světa i hodnotové měřítko. Bojí se, že o něj přijdou.

Komanc -- tak nejak jak pises. Muj nazor na Nebe -- (ateisti tomu rikaj vesmir) stvoritel existoval ve vesmiru nez stvoril zem slunce hvezdy (ateisti tomu rikaji vznik - vyvoj ) Buh na zemi stvorili vse zive (ateisti tomu rikaji biologicky vyvoj prirody nebo vzik) Tak podle mne Nebe je ateisticky vesmir ktery nas oklopuje a zeme je jeho soucasti - jsem proste v Nebi (podle ateistu ve vesmiru) i v Bibli se pise vstoupil nahoru na nebesa nebo byl svrzen z Nebe na zem -- Muj nazor Nebe je kolem nas a my vnem jeho soucasti --- Buh vsude pritomny i v nas --- (ateisti tomu rikaj zivot a evoluce)

To je legitimní názor, kde se lišíme hlavně v tom názvosloví. Je to přijatelnější než každé dogmatické a ortodoxní náboženství.

Jako ateista neříkám Vesmíru - "nebe". Ani náhodou ne.
Vesmír, mimo málo planet, je pro život smrtelné prostředí, nemůže v něm existovat absolutně nic biologického.

Pro mne je "nebe" pohádkovou destinací, jako byla pro antické Řeky Hádova podzemní říše. Nebe je produktem lidské fantazie. A na otázku "kde je to nebe pobožných"
je jednoznačná odpověď
"nebe pobožných je v jejich fantaziích a ty jsou temporérně uložené v jejich mozcích".

Ondi -- ondis -- zkus si to pecist jeste jednou co pisu --- Ja vim moje vyjadrovani v cestine je hrozne -- ale co je zajimave co jsem postrech je, ze inteligent mne rozumi :-)))

Promiň, napsal jsi : Muj nazor na Nebe -- (ateisti tomu rikaj vesmir)

Odepsal jsem :
Jako ateista neříkám Vesmíru - "nebe". Ani náhodou ne.
Vesmír, mimo málo planet, je pro život smrtelné prostředí, nemůže v něm existovat absolutně nic biologického.
Pro mne je "nebe" pohádkovou destinací ...

Ne kiwi pro mně výraz Nebe s velkým "N" neexistuje - s velkým "N" ho píšu když se bavím s věřícím a beru v potaz, že pro něj to nebe existuje.

Pro mně je vesmír vesmírem - vše okolo Země a včetně Země.
A nebe je pro mně to "modré" s mraky i s tím vším, co tam lítá - to je to, co stvořil Bůh:
Gen 1 :
1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

na nebi letí letadlo - to je asi tak jediné mé slovní spojení kdy použii slovo nebe a ještě občas ,protože preferuji výraz obloha

jo a Vesmíru říkám Vesmír nebo Kosmos

Ano, ještě bych přidal obláčky na nebi. Pochopitelně je na nebi i slunce a měsíc, ale to je jen poetická formulace.
na nebi, ne v nebi

Jako nebe či nebesa se označuje místo či stav blaženosti mimo tento svět, kde podle některých náboženství dlí Bůh, nadpřirozené bytosti (andělé), případně i duše lidí, kteří do nebe budou přijati. Nebe se obvykle umísťuje nahoře, nad oblohu. V Novém zákoně se píše o Ježíšově nebeském království, kam budou lidé vzkříšeni po konci světa. V Apoštolském vyznání víry je uvedeno vzkříšení celých lidí, tedy s duší i tělem. https://cs.wikipedia.org/wiki/Nebe

--

Nedává to vůbec smysl, tedy v dnešní době, kdy víme, že svět nebyl stvořen před pár tisíci lety, není středem Vesmíru, Slunce a Měsíc nejsou lampy a Země není placatá a fousatý děda Hospodin na nás z mráčku nekouká, co děláme.

Mají v tom zmatek i věřící, někteří tvrdí že Ježíšovo nebeské království teprve přijde, a někteří že už tu je. Nejspíš je to tím, že b Bibli Ježíš slibuje svůj návrat i s nebeským královstvím ještě za života těch kterým to říká. Plynou z toho dvě možnosti, že to byl planý slib, nebo že už tu to království je ( za mně si takové nebeské království můžou strčit .... )

Myslím že už tu je, pouze někdo je schopen ho vnímat, tedy být šťastný že žije.

A co si počnout s ateisty, kteří jsou stejně spokojeni se svými životy, jako teisté ?

Rozdíl v chápání života je, že teisté jej považují za dar nějaké pohádkové bytosti a ateisté za přírodní proces.
Ti první jsou nuceni za ten dar permanentně děkovat a páchat rituály, aby z vůle (zlovůle) oné pohádkové bytosti nebyl náhle ukrácen. Ti druzí si žijí svobodně bez povinnosti vykonávat nějaké děkovné obřady a délku svého života ovlivňují svými intelektuálními schopnostmi (pochopitelně jen do určité míry, omezené přírodními i sociálními situacemi).