O tom, že Evoluce vedla a vede ke status quo říše života, není visitore
sebemenší pochybnost a zajisté o tom nepochybuje ani Collins. Kreacionisté
se sice vznášejí na létajícím koberci kreacionismu, a sní o tom že
milující lidé žili mezi dinosaury a trilobity měli jako domácího
mazlíčka. Realita (byla a) je jaksi jiná, létající koberce neexistují (i
když by takové létadlo boha nestálo víc než slovíčko, kdyby ovšem
existoval) a lidé neexistovali ani v paleozoiku, ani v mesozoiku.
Milující muž a žena se vyklubali ze svých humanoidních předků a jsou
dodnes mezi lidmi vzácností (statisticky posouzeno). Dost žen miluje
pavlačové, nebo emocionální války a muži volí raděj začouzenou hospodu
a nebo khaki uniformu.
Základem života je bezesporu hmota a energie. Lidská inteligence, jakož i
emoce zvaná láskou se vyvíjely sukscessivně miliony let. Každý človíček
je na svém počátku pouhou buňkou a pak svým devíti-měsíčním vývojem
kopíruje, obrazně naznačeno, miliardu let vývoje živočicha na této
planetě.
Zrovna si listuji v knize Danielssona (spolucestující na Kon-Tiki), o jeho
etnografickém bádání v Austrálii. Jejich původní obyvatelé odmítali
vehementně spojitost otěhotnění ženy a koitu. Logické vysvětlení
domorodců: každý den spím se svojí ženou, ale těhotenství nastane
nečekaně a nebo také také nikdy. Tento názor panoval mnohde také ve
Středověké Evropě.