,
Ondi
Ano, u lidí je to reakce na pro ně neřešitelnou situaci. Takový předstupeň na cestě k suicidu. To souvisí s mentálním stavem dotyčného.
Znám jednoho, který je vzdělaný a inteligentní, ale ne kreativní a vyskytne-li se problém složitější, tedy mimo zažitou rutinu, tak proadne depresi. Neubližuje si, ale uniká do opojení alkoholem. Tohle je dost často příčina alkoholizmu jak u mužů, tak především u žen.
A to samé znám u lidí kreativních a citivých a rutina je přetěžuje, takže třeba nepijí ale zase mají deprese. Musí se nějak z toho vytrhnout jinak je to ubije.
Neměl jsem na mysli umělecky kreativní, ale prakticky kreativní, zkrátka
najít řešení problému, nebo cestu ven z útlaku a ke svobodě.
Například si představit postup řešení problému, rozdělit problém na
menší části a začít prakticky řešit a s dílčími problémy zacházet
stejně. K tomu patří také volba té optimální, tedy výhodné cesty a
kreativní plánování oné cesty.
Já vím, ono se to snadněj řekne, ale podstatně namáhavěj provádí.
Hmmm, jako třeba naplánovat si rodinu, dvě děti, láskyplný vztah, dobrá práce, dům se zahradou, všichni zdraví :-))
Plánování je jedna věc, realizace předsevzetí druhá. Člověk musí být nejen kreativní, ale i objektivně odhadnout své možnosti a schopnosti. Tedy mít i zdravou dávku skromnosti a skepse.
Jak jsem už napsal, stanovit si cíl je snadné, dosažení cíle už může být těžké, nebo i nerealizovatelné.
Původně byla tématem stigmata na dlaních, nebo i na jiných místech těla a končetin znázorněných na Ježíšovi vydlabaném z lipového dřeva a přibitého hřebíčky na prkénkách. Projednávali jsme sebepoškozování z deprese, ze stresu, či ze snahy na sebe upozornit okolí. Existují však i masochisté, kterým přináší bolest sebepoškozováním, či prostým sebemrskačstvím přímo požitek.
