Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

o, to nie je také jednoduché, nie je zázrak ako zázrak - sú skutočné zázraky a fingované (diablom), dočasné "zázraky"...do­kazovanie zázraku je náročný a dlhodobý proces medicínskych (a iných) a cirkevných inštitúcií...

Takže ďábel finguje zázraky?
Zajímavé.
Jsou nějaké příklady takového fingovaného, tedy ďábelského zázraku?

řekla bych, různá zázračná uzdravení. Bylo o tom celkem hodně filmů, jen se to jeví... pacientovi se uleví, odhodí berly ale za pár dní je na tom stejně. Zlepšení bylo jen pod vlivem sugesce.

No právě, je také hodně filmů o zázračných schopnostech jejich hrdinů, o věčné a nerezavějící lásce o vítězství pravdy nad lží a vítězství spravedlnosti.
Netvrdím, že k tomu nikdy, i když ve střízlivé formě, nemůže dojít.

Lidé milují pohádky. Pohádky jsou nedělitelnou součástí lidské kultury, všech lidských kultur.

Jasně, papež Wojtyla uzdravil posmrtně z nebes nějakou jeptišku a šup, už je svatý.

to se vás ale nijak netýká, vy nevěříte ani v Boha natož že Wojtyla někoho uzdravil :-)))

Souhlas se zázračným neuzdravením, ale jinak se týká ve společnosti všecko všech. I kdybych žil jako poustevník na ostrůvku, nebo v nedostupné jeskyni, tak bych se také nevyhnul starostem o dění ve světě. Náš svět a sociální mír je velmi křehký. Závislosti sami dopouštíme svou pohodlností. Bez elektriky a internetové sítě nekoupíme ani potraviny. Ti lidé z "rozvojových" zemí, mají oproti nám, rozmazlencům, obrovskou výhodu - umí se o život prát. Nám je zřejmě všechno jedno - po nás potopa.

Příklad - v OSELu je myšlenka dne - cituji:
Nakonec je všechny legalizujeme, protože je nedokážeme vyhostit. Tím roste sociální nálož. Už drobně vybuchuje, ale jednou bouchne víc. A to je děsivě nebezpečné. V nadsázce říkávám, že tolerance je jen neznalost problému. (Petr Pelikán, islamolog)

Taky bych se uměla poprat, nepatřím k rozmazlencům. Ale vím jak to myslíš, že jsem vyměklí a směrem na západ se ta vyměklost ještě zesiluje. vím to podle vnoučat. Asiati jsou tvrdší, i když jakoby mírní. Uvnitř jsou velice tvrdí. A nejsou muslimové.

chci tím říct že to vidím na vnoučatech. ty německé jsou opravdu změkčilé, samé aňaňá párty a oblečky a dárečky a všecko roztomílé... vnoučata od malajské snachy jsou tužší, mama je šikanuje, furt s něčím otravuje, jsou víc bojovné a nafučené.
německé vnouče se vyhrožuje že mě nepozve na párty když ji nevyhovím, malajské že mě praští :-))

samozřejmě řeč je o věku tří let :-)

Když to nezarazíš teď - později se ti už "stane" něco víc.

zatím jsem silnější :-)) Ne dělám si srandu. Ono se to ve školce srovná, dokud je děcko zvyklé že se mu ustupuje, je agresivní. Pokud narazí na děti starší, srovná se to přirozeně. Pochopí že to nefunguje. V kolektivu se děti naučí dohodnout a spolupracovat. Takové ty malé mrňata to ještě neumí, musí se přehoupnout přes "jájá" věk. Myslím že školka je důležitá, ale ani tam učitelky nesmí moc dětem ustupovat. A opět v Německu jsou učitelky velice defenzivní, neokřiknou děcko. U nás je to přece jen víc ratata jdeme.

Dobré.