Ratko - jsi zde asi nejvíc ateisty akceptovaná věřící ze všech
věřících, co zde chodí, protože máš "zdravé názory".
To, že se někdy neshodneme?
Vždyť to je normální - život není "med lízať" - život je
nevyzpytatelný.

Ratko - jsi zde asi nejvíc ateisty akceptovaná věřící ze všech
věřících, co zde chodí, protože máš "zdravé názory".
To, že se někdy neshodneme?
Vždyť to je normální - život není "med lízať" - život je
nevyzpytatelný.

Nevyzpytatelný. Ano. Pro mě to kolikrát znamenalo že nevím co mám dělat. Byla jsem úplně zasekaná obavou že to co udělám nebude to optimální (dobré) pro danou situaci. Furt někdo vyremcával že to nebo ono není nebo je špatně a já byla nejistá ve svých názorech.
Tohle teď nemám, z nějakého důvodu jsem mnohem pevnější a jasnější i ve svém chtění i odmítání, tohle ano a tohle ne. Můj život se proměnil a projasnil, a i když moje "nevím" či zmatenost přetrvává, umím s ní zacházet. zasmát se sama sobě. vím že se nic neděje, že věci josu dobré tak jak jsou i když vypadají úplně pos...aně, stačí vytrvat a ono se to zase uspořádá. TAkže něco se změnilo v mé hlavě. Nejsem tak vyplašená, nebo furt jsem vyplašená ale neberu se tak vážně. a někdo mi přispěchá na pomoc když nevím :-)
takže zatím si myslím, že mi ke klidu a vnitřní rozvaze pomáhá má víra.
Já to mám podobný - ale mě se to upravilo až jsem poznal "boha" jménem
Důchod.
Konečně jsem mimo stres z práce - jestli vše co dělám v ní je OK.

To chápu :-) u mě hráli roli i vztahové věci, jak správně vychovat děti a co jim poradit, jak se postarat o mámu, c os příbuznými manžela etc tak aby to bylo správně a já nebyla moc podbízivá či dominantní.
No to je už rodinný život - to se nějak dá.
Děti jsou už samostatné - mají svůj život.
A už se jen postarat o naše mámy - zatím to stres není je to v
pohode(zatím) 
Je to tak. Ze všech nejvíc totiž víru bereš jako víru a ze všech nejmíň se ji snažíš povyšovat na faktickou pravdu. Ostatní to sice o sobě prohlašují taky, ale neřídí se tím ani v nejmenším.