Podle židovské tradice byly knihy Tóry věnovány Bohem Mojžíšovi okolo
roku 1220 př. n. l., krátce po exodu z Egypta. Jak k tomuto věnování
došlo, bylo předmětem debat v období raného rabínského anebo tanaitského
judaismu (1. století n. l. – počátek 3. století n. l.)[4] Jedna z verzí
považovala věnování Tóry za jedinečnou událost, při které Mojžíš na
hoře Sinaj obdržel celou Tóru. V tomto jediném okamžiku byla zjevena celá
historie lidstva od prvopočátku Stvoření.[zdroj?] Podle jiných verzí
Mojžíš na Sinaji obdržel pouze Deset přikázání[5] a ostatní zákony
byly zjevovány postupně během čtyřiceti let putování pouští. V každém
případě to ale podle těchto verzí byl hlas Boží, který Mojžíšovi
diktoval obsah Tóry.
Během období Druhého chrámu (3. století př. n. l.–1. století n. l.)
se pak prosazovala verze, podle které Mojžíš obdržel nejen celou psanou
Tóru, ale také Ústní zákon.
Podle hypotéz, které se od doby osvícenství začaly ujímat na
evropských univerzitách, byl text Tóry sestaven z několika
předcházejících zdrojů. Jde o tzv. hypotézu pramenů či dokumentární
hypotézu (nazývanou někdy podle předpokládných pramenů "Jahvisty",
"Elohisty", kněžského spisu, německy Priesterschrift, a tzv. Deuteronomisty
zkratkou „JEPD“). V klasické podobě ji formuloval Julius Wellhausen,[6]
hypotéza ale prošla mnoha modifikacemi. Ke společně sdíleným východiskům
moderního biblického bádání dnes patří předpoklad, že je text Tóry
kompromisem kněžských a laických, navzájem rozdílných materiálů. Ke
spojení těchto tradic do díla, které známe jako Tóru či Pentateuch,
došlo pravděpodobně za vlády Peršanů od konce 6. stol. př. n. l.[7]
https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C3%B3ra