Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

To ano, napadl mě Radegast :-) Síce stojí socha na Radhošti ale Radegast se na ní se zalíbením dívá. :-) Nic se nemá přehánět. Pokud někdo respektuje pravidla církve například ŘKC a já k nim patřím, tak to patří k vnějším projevům. Když někam vejdu, pozdravím. Pokud chci využívat služeb církve, měla bych ctít její pravidla. Pokud nechci využívat služeb církve, mohu jít svojí cestou a třeba se někde potkáme. To nevím. šla jsem dlouoho sama, tápala ... u ŘKC je to tak nějak v klidu. A tohle si cením, ten klid.

zajímavé, brát ti to nechcu, ale mám zase prostě potřebu pitvat všechno až do molekul - filosofická kebule, no...

To já taky, přemýšlím a pitvám až moc. Někdy je dobré si stanovit vnitřní řád, kdy už to stačí a jít si v klidu lehnout.

každý pitváme něco jiného , tuším, že ty jsi na ty emoce, atmosféru, nic proti...
chlapi a ženský to mají trochu jinak, ale nejen chlapi vs ženský, máme i různé povahy, v podstatě jsme každý originál...

To máš pravdu, jsem hodně emocionální, lehce mě vyvede z míry nepohoda, potřebuji mít kolem sebe spokojené lidi, jakmile je někdo moc ve stresu nebo s problémy, mám nutkání ho nějak "rovnat" a dávat mu dobré rady nebo nejlépe to jít řešit za něj. No nic jdu si vyluštit sudoku do postele a lehnout :-)

Kdyby mě někdo honil a nařizoval mi co smím a co nesmí, jestli si můžu sníst velikonoční vajíčko nebo ne, rychle bych se odporoučela. Je to opravdu individuální. vadilo by mi kdyby mi někdo kecal do soukromí a to mi u ŘKC nekecá. V ŘKC kostele si sednu do lavice a nemusím se nikomu z vedle sedících sousedů zpovídat co jsem dělala, jedla, koho jsem zdravila a s kým mluvila. Mám naplněný duchovní život a zároveň mi do toho světského nikdo nemluví.