Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

jde o určité veřejné přihlášení ke křesťanství. tedy nikoliv tajně jakože ty to znáš lépe, ale veřejně se přihlásit k těm kterými (možná) pohrdáš. Tak jako v rodině se manžel hlásí ke své ženě a naopak, i když ten druhý není idelální a třeba se zrovna chová trapně.

Pokud se lidé veřejně přihlásí ke křesťanstvím a jeho hodnotám, a veřejně ukáží že ano, touhle věřím že lidé si mají pomáhat, že se mají mít rádi, nemají se vzájemně okrádat etci... i když nejsem ideální a třeba mi to ujede a zachovám se jako kráva... přesto se veřejně přihlásím, že to byla chyba a že mi je to líto. Myslím že když se lidé nebdou bát se přiznat ke svým chybám, protože věří že to není konec světa, že Bůh je milosrdný a dojdou odpuštění, pak se nebudou schovávat ani před sebou samými. a nebudou se bát ukázat.

lidé si mohou pomáhat a uvědomovat, že nejsou ideální, i bez náboženských mýtů, ale asi ne každý, to je fakt, někteří ty mýty potřebují nejen znát, ale musí jim i fanaticky věřit, aby se sami změnili...

mění se podle toho čemu věří... pokud věří v dobré, tak se v dobré obrací.

to věří i mnozí ateisti...
pak je ještě otázka, jaké dobré, dobré pro mě, pro tebe, pro všechny?

Ta otázka se dá zodpovědět jen vírou. Nemám lepší odpověď. Věřím že dobré existuje ale již se neptám pro koho. Věřím že existuje (někde v luftě) odpověď obecná... pro všechny, ale tu zná jen Bůh a já jen v momentu jasnořivosti když mě osvítí myšlenka s Ducha svatého kterou následuji... tedy pohnu se tím směrem a udělám to.

z Ducha... pardon :-))

Ta otázka se dá zodpovědět jen vírou.

Proč vírou? Já vím, že lidé jsou dobří i zlí, vím že těch dobrých je naštěstí většina. Na toto poznání nepotřebuji katechetu, nebo náboženskou ideologii. Stačí se rozhlížet a nemít na očích ideologické brejle.

Když mají lidé moc, tak své představy realizují. Když jsou to představy pro lidi nebezpečné a škodlivé, tak je může zastavit zase jen lidská síla, policie, vojsko a justice. Pámbíček nezasáhne z jednoho prostého důvodu, nemůže totiž, neexistuje reálně. Existuje jen v pohádkách, ve kterých vyplatí chudému chalupníku tisícovvku zlatých rovnou na dřevo za skoro neomaštěnou bramboračku.

Ondi -- Zase jsi nepochopil co je vira a odsuzujes ji a pritom ji pouzivas vice nez katolici. Ty veris, ze to vsechno v co veri katolici ( RKC) jsou pouze pohadky. Ty to vse pises pouze z neznalosti -- Ja nic proti tomu nemam - taky nejsem dokonaly --vlasne nikdo neni dokonaly ikdyz nas par je hodne blizko. Ty vubec nevis co to je vira - vira v kterou ty veris. Jinak by jsi nenapsal to co pises. Ja osobne nic proti tobe - to vubec ne spis naopak -- rad si prectu i jiny nazor nez je ten muj rozumny Tomu rikam diskuze. Vzajemne uznani

Ty veris, ze to vsechno v co veri katolici ( RKC) jsou pouze pohadky.

V rámci víry v Boha asi jo.

věřím že lidé si mají pomáhat, že se mají mít rádi, nemají se vzájemně okrádat etci...

Ale tohle si také přeji. Ovšenm na rozdíl od pobožných mi v tom nepomáhá bůh a nemám to nařízeno zezhora.

zde nejde o pomáhání a ani o nařízení, to by již nebylo dobře. Míjíme se v chápání podstaty lidské motivace

ke křesťanství jsem se hlásil několik let, nevím ale proč bych se k tomu měl hlásit, když tomu už nevěřím...
studiem a bádáním (vždycky jsem to chtěl pochopit až do základu, princip věci) jsem došel k tomu, že jde o lidské představy, málo je v tom reálné pravdy, co se týče množství obsahu...

je to spíše abeceda z které se tvoří slova. To co označujete dogmaty jsou písmena...jsou pouze nástrojem na cestě, nikoliv cílem. Jak chceš ukázat cíl když slova to nedokáží popsat. Může to být jen a pouze nějaká metoda.

tebe by katolíci upálili v době své "slávy", myšlenka že Bůh nás tak miloval, že se za nás obětoval, je mocná a lákavá, dokud člověk nepříjde na to, že nepodmínečná láska si žádných takových obětí nežádá, oběti jsou důležité pro nás a náš duchovní vývoj, nikoliv však proto, aby nám Bůh odpustil a netrestal nás, to je lidská iluze...

myslím že jsem schopna nasadit mimikry :-) tedy ztratit se v davu a moc nevyčnívat. Nepodmíněná láska jen je...nic víc. My lidé jsme podmíněni sami sebou, svým tělem a pomíjivostí a tedy i když se snažíme, přesto nám láska bez podmínek často protéká mezi prsty :-)) ale nikoliv furt. Starý člověk nemá co stratit, nedrží se svého života a podle mě by (teoreticky) mohl dosáhnout schopnosti milovat bez podmínek.