Lékaři odhadují, že zhruba každý stý člověk trpí dočasnými halucinacemi. Tomu bylo asi také tak v Mojžíšově době. Lidé nebyli vzdělaní, o přírodě věděli méně než naše předškolní děti a tak věřili tomu, co jim někdo vyprávěl
Lékaři odhadují, že zhruba každý stý člověk trpí dočasnými halucinacemi. Tomu bylo asi také tak v Mojžíšově době. Lidé nebyli vzdělaní, o přírodě věděli méně než naše předškolní děti a tak věřili tomu, co jim někdo vyprávěl
Ano. A někteří takovým věcem věří dodnes. Stačí ostatně sledovat, kolik lidí dodnes skočí na kdejaký hoax a uvěří i nesmyslné konspiraci.
A ty jsi tu archu viděl ? Pokud vím, tak existuje jen nějaké hlášení nějaké turecké výpravy, a už hodně staré. Pak ji údajně viděla nějaká ruská výprava, ale hlášení se ztratily. Pak ji vyfotil nějaký Američan z vrtulníku, ale fotky nikdo neviděl, protože byl zavražděn ......
A teď realita, potopa se objevuje v mnohem starších textech, než je Bible, například Epos o Gilgamešovi. Dnes by to bylo označené za jasný plagiát, myslím tím příběh v Bibli, protože je novějšího data
Přesně tak.
Veškeré dokumenty o arše na Araratu jsou zcela neprůkazné, a řada z nich
jsou jasná falza.
Pokud jde o stáří biblické zprávy, tak mám otázku:
Jaký zápis je trvanlivější? Na hliněné tabulce nebo na pergamenu?
tvá otázka připomíná ten vtip o tom, jak v jedné zemi najdou v hloubce 30 metrů měděný kabel, a tak se domnívají, že u nich existovalo už před tisíci let telefonické spojení. V druhé zemi nenajdou do hloubky 50 metrů vůbec nic, tak se domnívají, že u nich už před tisíci let existovalo bezdrátové telefonní spojení
Tem vtip znám.
Můžeš tedy uvést, na základě čeho se Gílgámešův epos považuje za
starší než biblická zpráva?
Epos o Gilgamešovi (z původního Bilgames – výhonek stromu mésu, tj. strom života; řecky Gilgamos) je epos z 2. tisíciletí př. n. l. líčící dobrodružství sumerského krále Gilgameše. Často je považován za nejstarší dochované epické dílo světové literatury.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Epos_o_Gilgamešovi
Tradiční pojetí připisuje autorství knihy Genesis (stejně jako celé
Tóry) Mojžíšovi. Toto předpokládal Filón Alexandrijský, Flavius
Iosephus, Nový zákon[1] i babylonský Talmud.[2] Biblická kritika se od 17.
století Mojžíšovo autorství snaží vyvrátit. Příkladem argumentů
budiž skutečnost, že Mojžíš nemohl psát o své vlastní smrti.[3][4] Dnes
zastávají Mojžíšovo autorství nejčastěji fundamentalisté, kteří vznik
knihy kladou do 15.–13. století př. n. l.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Genesis
Ten Epos o Gilgamešovi se datuje takto :
Jedná se o pět epických skladeb, které vznikly přibližně kolem roku 2500 př. n. l. – dochované opisy pocházejí přibližně z let 2000 př. n. l. – 1700 př. n. l.
Pokud jde o Mojžíšovu smrt, tak záznam o ní mohl sepsat Jozue.
Dělení biblického textu do kapitol, existuje až od 12. století, takže
nadpisy, že toto je 5. Mojžíšova, a toto kniha Jozue, by nás neměly
mýlit.
Pokud jde o zprávu o potopě, tak stáří dochovaných textů opravdu
nevypovídá o stáří příběhu.
Zajímavé je porovnání obsahu.
Zatímco v sumerské zprávě se vyskytují polobozi, a potopa trvá asi týden,
Mojžíšova zpráva je věcná a svým způsobem reportážní. Ale hlavně je
časově zasazená.
Stále je tu fakt, že Epos o Gilgamešovi je datován o nějakých 500 starší, než kdy se měla udát potopa dle Bible. Takže Bible zůstává v pozici plagiátu, a to nejen u potopy, ale u dalších mýtů.
Dle archeologů je Mojžíš fiktivní postava, Exodus se nikdy neudál. Takové množství lidí by se v egyptských záznamech muselo objevit, ale není tam o nich vůbec zmínka a archeologové nenašli ani stopy po nějakém přesunu takového množství lidí, zatímco už jsou schopní vypátrat i pohyb starých pastevců
na hliněné tabulce, ale to je fuk, je prostě starší než Bible, říká nám vědecký výzkum...
Věřit nějakému vyprávění je cosi jiného než "dočasná
halucinace".
Mimochodem, všechny halucinace jsou dočasné. Tím se liší od bludu.
Ano asi ten jeden ze sta má zřídkavé a ojedinělé halucinace, ale někteří se dokonale odpoutali od reality a halucinují skoro trvale.
Psal jsem o lidech, kteří si z halucinace jednoho poděsa utvoří
ideologii.
Podobný princip existoval v antickém Řecku, kdy kněží "překládali"
neartikulované skřeky a blábol zdrogovaných, nebo psychiky chorých
věštkyň do božích odpovědí tazateli na jeho budoucnost.
Dnes už je vykladatelů blábolů nějakého média na otázku zemřenému
předkovi na to, kam zahrabal rodinný poklad spíš pomálu.
Pověrčiví si už.dokážou něco představit o pojmech "matematika a
astronomie" a jdou k astrologovi s otázkou "mám dát výpověď v současném
zaměstnání a najde si mne úspěšný podnikatel ?"... A když předpověď
nevyjde, tak mu astrolog řekne "jo paní, hvězdy nelžou, asi jste si
nezapamatovala přesně sekundu vašeho narození". Možná dodá vysvětlení
"Planeta Země a taktéž místo vašeho narození je každou sekundu o třicet
kiláků jinde". Odzbrojující odůvodnění, že jo?
Zkrátka hranice mezi komunikací se záhrobím, nebo s vírou v astrologické výpočty, či vírou v nadřirozené bytosti a realitou se někdy lehce některým osobám prolíná, je neostrá a zamlžená.