,
Hm, já jsem z věřící rodiny ale "na Ježíška" se u nás nikdy
nehrálo. S vírou "na Ježíška" jsem se setkala až v první třídě u
spolužáků z nevěřících rodin a byla jsem z toho pěkně na větvi!
Stejně jsem učila i své děti a když trochu "braly rozum" (asi od čtyř
let) jsem je vedla k tomu aby do ětedrého večera i ony připravily dárky pro
každého člena rodiny! Problém nastal až s vnoučaty, kdy "víru na
ježíška" požadovali sekulární příbuzní. S vnoučaty od staršího syna
problém nebyl - ti v tom kličkovali 
ohledně babičky a
dědečka docela úspěšně a z jejich "víry na ježíška" si víceméně dělali legraci
za jejich zády. Měli v tom plnou podporu (věřících) rodičů. Prostě
nechali babičku a dědečka věřit na ježíška a brali to jako hru.
Děvčata mé dcery nikdo s "ježíškem" neotravoval, ty byly v pohodě. Ale
nejhorší to bylo u mladšího syna! Já tam přišla před vánocemi a
pětiletý Kuba "měl problém": "Stařenko, já bysem potřebovál tvoju
POMOC!" "Jasně, Kubíčku, pomožu ti - co ptřebuješ?" "Stařenko, půjdeš
se mnů k babičce?" Neměla jsem nic proti tomu - dědeček s babičkou bydlí
v patře, mladí v přízemí, často jsem chodívala i "nahoru" ... a tak jsme
s Kubou vašlápli schody do babiččiny kuchyně. Až tam z Kuby vypadlo, o co
mu jde: "Stařenko, púrosím ťa, možeš babičce vysvětlit že žádný
Ježíšek dárečky pod stromeček nenosí? Ona temu furt věří a nedá si
ode mňa řécť!!" Naštěstí babička Ivanka je pohodová, príma ženská a
srdečně jsme se tomu zasmály. Dlaší vnoučátka už "ježíškem"
neotravovali....
Předmět diskuze: “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
a já skousla -
no, tu bolest nikomu nepřeju!! Vsedě na koberci jsem vrazila prsty do pusy a
protézu vyrvala ven. Kuba na mne čuměl s otevřenou pusou ale já si ho moc
nevšímala a zdrhala do koupelny, umyla protézu, vypláchla pusu a zuby opět
nasadila. Kuba se vzpamatoval a utíkal po schodech nahoru. Za okamžik byl
nazpět i s babičkou! Ivanka byla celá vyjevená: "Prosím ťa, možeš mně
řécť, co jsi udělala?? Kuba přiletěl jak větr a žeprý "babičko, to
musíš vidět, co stařenka udělala!! To si ešče neviděla!!!" Tak mně
prosímťa řekni, CO JSI UDĚLALA??" Já také chvíli nechápala a pak mně to
docvaklo: "No, VYTÁHLA SEM ZUBY" 
Díky.