Vakcíny můžeme rozdělit do dvou typů: T a R. T-vakcíny nás chrání
proti těžkému průběhu onemocnění (zajišťují nám toleranci
onemocnění). Naproti tomu R-vakcíny nás chrání i proti nákaze, a tedy i
samotnému vypuknutí nemoci (zajišťují nám rezistenci proti nákaze).
Liší se především tím, v které fázi nemoci dokážou zasáhnout do boje
s infekcí.
R-vakcíny zasáhnou ještě předtím, než se virus začne v těle množit a
vytvářet nová infekční stadia. Dokážou tak zabránit nejen nemoci, ale i
šíření viru v populaci. Jestliže je těmito vakcínami imunizován
dostatečný počet osob v populaci, vznikne kolektivní imunita a daný vir
může z populace zcela vymizet.
T-vakcíny zasáhnou do boje až poté, co se vir v těle člověka
rozmnoží a on se stane zdrojem nákazy pro ostatní. V takovém případě
kolektivní imunita vzniknout nemůže a vir se dál šíří i v dobře
proočkované populaci. Vakcíny však zajistí, že se nemoc u pacienta plně
nerozvine, trvá kratší dobu a je méně vážná. V ideálním případě
(ideálním pro člověka i vir) nákaza člověku vůbec nijak neškodí.
To, zda bude vakcína fungovat jako T-vakcína, anebo R-vakcína, záleží
na dvou věcech. První je délka takzvané prepatentní periody, tedy doba od
nákazy do začátku vytváření nových infekčních stadií. U opravdu
rychlých virů jsou to spíše hodiny než dny. Druhým faktorem je doba od
vakcinace. Několik měsíců po vakcinaci obsahuje krev člověka protilátky a
ty mohou začít vir ničit hned poté, co se do těla dostane. Dokud je v těle
dost protilátek, funguje vakcína jako R-vakcína a zabrání samotné
infekci.
Zhruba půl roku po očkování či prodělané nákaze však hladiny
protilátek klesnou a k zamezení množení viru v těle už stačit nemohou.
Stejná vakcína v té chvíli přestane fungovat jako R-vakcína a začne
fungovat jako T-vakcína – infekci a šíření viru nezabrání, ale
ochrání nakaženého před vážným průběhem nemoci. Když už není v
těle dost protilátek, nastupují totiž do boje s virem druhá a třetí linie
obrany. Druhou linii tvoří paměťové plasmatické buňky, které po své
aktivaci začnou vyrábět stejné protilátky, jaké vyráběly brzy po
podání vakcíny. Jenže jejich aktivace i následná výroba protilátek pár
dnů trvají.
Proč se tedy očkovat údajně zastaralou vakcínou, která navíc nezabrání
infekci a nezajistí kolektivní imunitu? Třeba proto, že svou hlavní funkci
– zabránit těžkému průběhu nemoci – plní v podstatě stejně dobře,
jako by ji plnily nové vakcíny ušité na míru omikronu pár měsíců po
vakcinaci, tedy poté, co už klesne hladina protilátek v krvi. Anebo proto,
že vakcíny na omikron zatím nejsou a nejspíš ani nebudou. Výrobci vakcín
totiž nejsou blbí a dovedou si spočítat, že než by dovedli vakcíny do
stadia výroby, bude dávno po omikronu a v populaci se bude šířit jiná
varianta viru. Nebo, v lepším případě, pandemie skončí.
Buďme ostatně rádi, že máme T-vakcíny, a nikoli R-vakcíny. T-vakcíny
nás totiž dokážou trápení s covidem definitivně zbavit, zatímco
R-vakcíny by nás odsoudily k donekonečna se opakujícím vlnám pandemie
,
