otázka života je dosti relativní, jak poznáš že žiješ a že to není sen? nepoznáš... nemáš jak.............
Je mi líto, hochu, že nepoznáš že žiješ a že nedokážeš odlišit sen od skutečnosti.
Ostatní lidí dokáží celkem spolehlivě rozlišit sen od reality (skutečnosti). Ode mne nemůžeš očekávat, že ti napíšu nějakou uklidňující a chlácholící lež ve stylu "máš pravdu, uklidni se".
Poznám, ovšem jsou lidé kteří s tím mají problémy. Někdy už ve snu poznám, že je to jen sen.
Také tak a to už od dětství.
Pamatuji se, že jsem měl během a po přečtení knížky Pohádky o mašinkách (od Pavla Naumana) strašidelné sny o zlých lokomotivách. Tehdá jsem se ve snu naučil létat a té zlé lokomotivě ulétl.
Zkrátka, dokážu během snění ten děj snu aktivně ovlivňovat. Ne
pokaždé, pochopitelně a tak se raděj probudím a nechám si zdát něco
jiného, hezkého.
A také jsem ve snu pracoval a řešil zapeklité problémy konstrukcí a
vývoje a myslím, že jsem jich pár ve snu popostrčil správným směrem.
Mozek se ani ve spánku "nezastaví".