Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ach jo, Ondi! Kde jsou ty časy co jsem (a JennieN taky) předčítávaly různé Tvoje a Koleníčkovy výšplechty kolegyním k rannímu kafi.... časy se mění. Teď si k rannímu kafi raději přečtu ranní "policejní svodku" od pana Komínka, šéfa Městské policie Přerov. Má úžasnou slovní zásobu a dovede neskutečně pobavit.
Třeba dnes:
Každý začíná ráno nějakým rituálem. Někdo s pevně sevřenými víčky (i jinými částmi těla) spěchá na onu místnost, přičemž doufá, že bude první a zlomyslně bude moci na bouchání odpovídat „Obsazeno“. Další v apartní šusťákovce metelí k nejbližší bříze, aby se k ní přisál jak natěšený klíšťák pod lopatku a absorboval vesmírnou energii. Méně esotericky založený občan srká horkou meltu a se zadostiučiněním čte v bulvárním plátku o tom, která hvězdička s přeplňovanými rty i hrudí, leč ochuzenou myslí, ochudila o svou přítomnost neméně přeplněného zápasníka. No, a některé spolehlivě nastartuje sousedovic nenastartovaný vůz.
Slunce ještě nestihlo rozpustile rozpustit bíle pocukrovaná okna aut a na stálou službu zavolal anonymní mužský hlas, jehož majitele do provozní teploty dostal pohled na zaparkované vozy těch, kteří ještě spali (zasedali, hlavičkovali stromy…). Muž sice využil mrazivé tabule a piktogramem, který neuměle nakreslil prstem, vyjádřil svůj osobitý názor na parkovací umění řidiče, ale to mu bylo málo. Bylo zde totiž riziko, že řidič není našinec, alebrž cizinec, tudíž mu bude geometrické vyjádření rozmnožovacího ústrojí neznámé a oznamovatel tak nedosáhne morální satisfakce. Z toho důvodu požadoval přítomnost ramen zákona a oficiální záznam.
Když hlídka dorazila situaci prověřit, vystoupil oznamovatel ze skrytu a s hrdostí vyznamenaného člena uličního výboru se ke svému dílu přihlásil. Strážníkům briskně předložil doklady a oznámil, že oznámil. Jako pověstnou třešničku na dortu přidal zdůvodnění, proč poodhrnul plachetku anonymity. Sdělil, že by chtěl být evidován jako bonzák a práskač. Vox populi, vox dei. Strážníci jeho přání rozhodně nehodlali zpochybňovat a vše řádně zaevidovali.
Zlatý prciny.
............
Muší uznat, Ondi, že na pana Komínka nemáš.... Přeji hezký den!

A ještě jednu:
V refrénu jedné písně interpretka pěje něco jako“ Je jedno, jaký je plán…“ a má recht, holka. U jakéhokoliv plánu je jediná jistota. Že se může pokazit. Což ostatně mohou potvrdit tři muži, kteří takový plán A až Z kuli. Ale od začátku. Na stálou službu zavolal senzibilní muž, který uvedl, že slyší hlasy. V dnešní době by na tom nebylo nic divného a mohlo to být způsobeno rozličnými faktory. Na vině mohly být ozvěny mimozemského únosu a prozvuky sond umístěných někde v těle. Také to mohlo býti způsobeno neklidnými dušemi z neolitického pohřebiště, na němž stál domek oznamovatele. Nebo prostě jen slyšel hlasy, o čemž byly napsány vagóny traktátů. Vzápětí však muž objasnil, že tyto hlasy nejsou jen výplody jeho vnímavé mysli, ale jsou spárované s korpusy. Konkrétně tedy pořádně hmotnými těly tří mužů, kteří hovořili v temnotě opodál. Dokonce i konverzace trojice byla dosti podrobná. Dle tohoto náhodného posluchače si debatní kroužek vybral jako zdroj svého zájmu sousední dům, který hodlal navštívit. Nepřítomnost majitele nebyla na škodu. Naopak ji trojice považovala za nezpochybnitelnou výhodu. Zatímco spřádali plán, zdali oknem či dveřmi, netušili, že se jejich hlasy nesou na křídlech noci až k pozornému sousedovi. Ten neváhal ni chvíli a prodloužil přenos o pár kilometrů dále. Tmu prozářily majáky a během okamžení měli strážníci jak zaskočené hlasy, tak hlavně jejich majitele. Ukázalo se, že slyšet hlasy není vždy od věci. Každopádně pokud se vám to děje pravidelně, buď máte netěsnící stoupačky, nebo je dobré vyhledat pomoc odborníka.