V principu je to tak, že obránci mají obranné zbraně a útočníci
útočně zbraně. A může jít i o nůž na chleba, nebo o slzný plyn. O tom
útočný-neútočný předmět rozhoduje přece jeho použití.
Je mi jasné, že "cestující se smrtí" a výrobci zbraní nejsou žádná
neviňátka, pro takové je každý vojenský konflikt darem z nebes. A když je
moc míru na Zemi, tak je pro ty obchodníky a výrobce nutné investovat do
sváru, podporovat opozici finančně i ideologicky. Zkrátka vyrábět
sveřepé protivníky.
Trochu mi to připadá grotesku s Chaplinem, myslím, že se jmenovala The
Kid, ve které protagonista, povoláním sklenář, nemá prachy na jídlo, tak
angažuje kluka, aby břinknul šutrákem do nějakého okna ... a až vylítne
rozezlený vlastník okna, tak jde "náhodou" kolem sklenář ... a má
počinek. Ovšem, když umírají lidé a jsou vyháněni ze svých domovů, tak
nejde o grotesku, to je každému jasné.
Zrovna před týdnem jsem vzal opětovně do ruky knížku Josef Balzámo
(pro neznalé jde o popis příhod lidí a událostí ve Francii
předcházející Velkou francouzskou revoluci). Každý konflikt předcházejí
pletichy, intriky, sebestřednost protagonistů, jejich snaha získat bohatsví
a moc. Lidé jsou už takoví, jdou si účelově a s radostí "po krku".