Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

jistě že věřící by měli být světlem světa a také jsou. Projevuje se to při katastrofách, kdy křesťané pohřbí své mrtvé a fungují dál. Kdežto nevěřící těm se zhroutí celý svět a šílí jako by byl konec.

Nějak jsem nezaregistroval, že by byl při nějakých katastrofách rozdíl mezi chováním věřících a ateistů. Leda snad toho, že věřící nechápou, proč zrovna je jejich Pánbůh tak trestá a někdy také opuštějí svou víru jako falešný předpoklad.

katolíci věří, že pozemský život ,je jen taková krátká epizoda a skutečný věčný život je, až u Boha po smrti, proto tak nešílí jako ateisté, kteří si myslí že je definitivní konec.

Tak žiju převážně mezi ateisty a nevšiml jsem si nějakého šílení. Já dokonce nešílel, ani když jsem si myslel, že umřu. Nevím kam na podobné nesmysly ti věřící chodí. Stačí si zajít na kterýkoliv pohřeb.

Já jsem si myslel, že žiješ na jiné planetě. 🤣

Nevím proč neustále provokuješ nějakým nesmyslem.

Raději se zamysli nad tímto :
27 Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“

Sám "Bůh" vstal z mrtvých a ještě za několik dní měl ránu v boku (při své všemocnosti se nějak "nedoléčil) .

Co myslíš v jakém "zhuntovaném" těle vstaneš z mrtvých ty a budeš tak žít na věky-věků??

je možné, - ale to sebavedomie rastie so zbožnosťou...k sebavedomiu potrebujeme vieru, nádej a lásku, aby si mohol utvrdiť sebavedomie - bezbožný ani jednu z nich nemá (vieru nemá, nádej nemá, aj s tou láskou je problém - aká je to láska? k sebe?, manželke? k deťom? - agapé (čo požaduje Ježiš) to nie je)

Až skončí to omezení pohybu, zajděte mezi nás ateisty, máte o nás neuvěřitelné předsudky.

pochopiteľne, myslel som to eschatologicky - ja neodsudzujem ateistov, to by som si nedovolil - dokonca tvrdím, že sú často lepší ako mnohí kresťania...len som reagoval na to "sebavedomie" - ako môže byť sebavedomý, keď nemám vieru? ak nemám vieru pre spásu?)ani nádej? (ak nemám nádej pre večný život? ak nemám lásku "agapé"? (áska k Bohu a nezíštná láska k blížnemu? - hoci mám všetky ostatnú atribúty lásky?:
STORGÉ (στοργή): náklonnosť alebo príbozenská láska – silný citový vzťah bez aspektu sexuality;


ERÓS (ερως, lat. amor) znamená lásku, která po niečom túži (erotický kontext), chce niečo viac; v NZ sa erós vůbec nevyskytuje; 


FILIA (φιλια) je vzájomná láska medzi priateľmi; filos (milý),

AGAPÉ (αγαπη, lat. caritas, fr. charité, angl. charity) je nezištná láska starostlivá (pečující);

 - je to aj láska k Bohu a blížnemu...

Sebevědomí s vírou a spásou vůbec nesouvisí. Když se člověk smíří se svou smrtelností, tak je to obrovská úleva. Není se čeho bát. Předpokládám, že po smrti bude to, co bylo před tím, než jsem se narodil. Bylo to snad něco špatného, čeho se musíme bát? A mravnímu životu nepotřebuji strach z Boha nebo karmy. Nezačnu krást jen proto, že mne nikdo nevidí. Nemám potřebu někoho bít nebo snad zabíjet. Snad jen s výjimkou sebeobrany. Víte, já to mám tak. Kdysi mě lákali do KSČ a já jsem odmítl s tím, že pro společnost budu stejně prospěšny, i když nebudu ve straně. A stejně tak si myslím, že slušným člověkem se nestanu tím, že přijmu nějakou víru. Rozhoduje to jaký opravdu jsem a to nejlépe posoudí druzí.

Sebevědomí s vírou a spásou v křesťanském společenství souvisí.

Sebevědomí je vlastní i lidem mimo křesťanské společenství. Je to věc konkrétní osobnosti.

Kristus nepřišel za zdravými ale za nemocnými.

Možná to vysvětluje, proč ateisté nemají potřebu v něj věřit.

Jo ale nemůžeš tvrdit že jej nebudeš jednou potřebovat, nikdy neříkej nikdy.

Ke mně se obrátili zády, a ne tváří, ale když se jim daří zle, říkají: „Povstaň a zachraň nás!“
Jeremjáš 2,27

To se mne netýká. Já ho nevolal, ani když jsem myslel, že umřu.

Nebudu a vím proč.

V tom je zrnko pravdy, kroky. Někteří nemocní jak tělesně, tak duševně, snášejí své trápení snadněj, když věří v pohádku o životě po smrti. Zejména když mu nějaký duchovní vykreslí posmrtnou budoucnost v mladém těle netrpícím inkontinencí, bolestmí kloubů, impotencí, demencí a obnoveným zrakem a sluchem. No a místo zubních protéz zářící chrup bez kazu a bet plomby.

Dost starých lidí, stačí si "zaskočit" do domova starých lidí (brrrrr) a kouknout se kolem sebe, je různě postižených, včetně demence a jsou tedy snadnou kořistí lidských predátorů, kteří si přivlastní jejich majetky a právoplatní dědici dostanou nanejvýš jejich zubní kartáček a urnu s popelem.

Draví vlci v rouše beránčím?

Opakovaně se provalí skandály v tomhle smyslu.

človek sa so svojou smrteľnosťou nikdy nezmieri, len si to (ateista) lživo namlouvá....nemôžem sa zmieriť s tým, že po smrti všetko, čo som v živote získal (hlavne intelektuálne, rodinu, priateľov, i napr. vedecké vedomosti) nenávratne skončí a je nihilizované.­..vyvracia to aj Ježiš...a to podrýva svedomie ateistu, i keď si to možno odmieta priznať...

Ale nepodrývá. Problém bude asi v tom, že Vy si to nedovedete představit. Ale to je Váš problém a omyl. Těžko pak jiné přesvědčíte, když nemáte tu zkušenost. Z mého pohledu jsou pak Vaše názory nepodstatné, protože nerespektují pravý stav věcí.

takmer všetci sme si prešli aj ateizmom, i ja (i keď som bol krstený na hodne rokov som o Bohu takmer nechcel ani počuť) - viem, o čom hovorím - nemal som pokoja, samé nervy, nič nemalo zmysel tak, ako som chcel, aby to malo zmysel, bál som sa o svoj život, robil som mnohé (i morálne chyby), niečo mi stále chýbalo - akýsi vnútorný pokoj, ako hovorí Augustín: nepokojné je ľudské srdce, kým nespočinie v Bohu!

Pokřtěných je tu zajisté spousta, ale po většině byli křesťanstvím potrestání nevinně.
Mnohé z nás v útlém věku znásilňovaly pobožné babky. I mne nutila jedna zbožná prateta abych po ní opakoval, kleče u postele se sepjatými ručkami, říkanku "andělíčku, můj esembáčku, opatři mi mou duchničku ..." dál to už neznám. Také si pamatuji, že mi říkala, že jako neznaboha mne budou čerti popichovat vidlemi v pekle. Takže jsem byl asi věřícím v Ježíška svých prvních několik let.
No a kde se to vzalo, tu se to vzalo, byl jsem najednou spokojeným atheistou, který se pohádkám o pekle směje..

je to otázka milosti Boha, - pyšným ju odoberie, a ak v pýche ostanú, nechá ich v tom - v pýche sa nedá uveriť v Boha zjaveného v Kristovi...tak se smějte dál...- ako sa hovorí, kto sa smeje nakoniec, ten se smeje najviac...kto sa tomuto smeje, musí pokladať Krista za lháře, dokonca najväčšieho luhára celých dejín, lebo teraz v každom okamihu žije v lži 2,2 mld veriacich v Krista (doteraz tak žilo v lži okolo 100 mld veriacich v Krista)...tak čo s tým? - myslíte, že ste človek pravdy?

Ty visitore naivně věříš, že těch tvých 2,2 miliardy křesťanů věří v pohádkovou bibli, v reálnou existenci bohů, v reálnou existenci pekla a hlavně, že se budou po své smrti popadat smíchem za břicho ? Opakovaně jsi na diskutnících psal, že těch "pravých " křesťanů je málo.

Jedno jak, 2,2 miliardy členů v klubu kristovců je úctyhodné číslo a mne, mou paní a spoustu atheistů také začlenili do této statistiky. Bolševiků bylo také víc, než menševiků a netroufám se tvrdit, že měli bolševici větší pravdu, či víc morálky. Zkrátka je to spíš otázka kvantity a kvality a ty nemusí jít paralelně.

Jak je to se zbytkem lidstva, tedy se zhruba 5,5 miliardami lidí? Také se budou nakonec po smrti chechtat? To budeš mít v tom nebi pěknou tlačenku.

• ak sa niekto deklaruje kresťanom, malo by veriť to, čo je v Bilii (hlavne v NZ) napísané, inak nie je kresťan...
• v Biblii je viera v jedného Boha...málo je tých (asi 5-15 % (v rámci jednotlivých štátov), čo chodia do kostola - možno v priemere 10%, a tých, čo pristupujú k eucharistii (asi 7%)...áno, všeobecne sa registruje všeobecný odpad od Cirkvi, hlavne v Európe a USA, inde je to inak,
• aj nevedome neveriaci v Boha majú u neho šancu, viackrát som o tom písal, za akých okolností (Rim 2, 14, 15)...horšie je to so chcenými neveriacimi...
• áno, aj mnohí títo "nevedomí" neveriaci nás mnohých predídu do neba...

Ony ty statistiky počtu křesťanů jsou asi dost zavádějící.

Znám velmi mnoho pyšných věřících!

Ale to neznamená, že to takto má každý. Většina ateistů jsou v klidu. Nebo snad někdo pozoruje, že by to byli nějací nerváci. Žiju v převážně ateistickém prostředí a jsou to lidé jako jiní.

Proč si pořád myslíte, že existuje druh lásky závislý na víře (tedy kromě lásky k předmětu víry samotnému)? To je totiž to jediné, v čem se láska teisty a ateisty liší. Jakákoliv jiná láska (než ta uctívací k bohu) tím není nijak ovlivněna, je stejná u teistů i ateistů. Že to vaše agapé je spojeno s bohem, to je opět jen vaše víra, že jste něco extra.

"je možné, - ale to sebavedomie rastie so zbožnosťou"

Máš pro své tvrzení nějaký relevantní průzkum??

To tvé tvrzení je "bohapustá" blbost.

četl jsem zprávu ze zemětřesení a tam o tom psali jak se chovalo křesťané a jak co nevěřili že je něco po smrti.

Předpokládám, že tu zprávu psali křesťané. Zajdi si na obyčejný pohřeb a porovnej chování věřících ateistů. Já taky viděl záběry v televizi po zemětřesení, kdy věřící hystericky křičeli. A nedělám z toho závěry, že se tak chovají všichni.

viď vyššie ≠2873..

ad Ondi:
dle meho vetsina "náboženských ideologii sebevědomí" spise podkopava.. pro ilustraci si staci precist, co v reakci na tvou otazku napsal visitor77