Sebevědomí s vírou a spásou vůbec nesouvisí. Když se člověk smíří se svou smrtelností, tak je to obrovská úleva. Není se čeho bát. Předpokládám, že po smrti bude to, co bylo před tím, než jsem se narodil. Bylo to snad něco špatného, čeho se musíme bát? A mravnímu životu nepotřebuji strach z Boha nebo karmy. Nezačnu krást jen proto, že mne nikdo nevidí. Nemám potřebu někoho bít nebo snad zabíjet. Snad jen s výjimkou sebeobrany. Víte, já to mám tak. Kdysi mě lákali do KSČ a já jsem odmítl s tím, že pro společnost budu stejně prospěšny, i když nebudu ve straně. A stejně tak si myslím, že slušným člověkem se nestanu tím, že přijmu nějakou víru. Rozhoduje to jaký opravdu jsem a to nejlépe posoudí druzí.