Až skončí to omezení pohybu, zajděte mezi nás ateisty, máte o nás neuvěřitelné předsudky.
pochopiteľne, myslel som to eschatologicky - ja neodsudzujem ateistov, to by
som si nedovolil - dokonca tvrdím, že sú často lepší ako mnohí
kresťania...len som reagoval na to "sebavedomie" - ako môže byť sebavedomý,
keď nemám vieru? ak nemám vieru pre spásu?)ani nádej? (ak nemám nádej pre
večný život? ak nemám lásku "agapé"? (áska k Bohu a nezíštná láska k
blížnemu? - hoci mám všetky ostatnú atribúty lásky?:
STORGÉ (στοργή): náklonnosť alebo príbozenská láska – silný
citový vzťah bez aspektu sexuality;
ERÓS (ερως, lat. amor) znamená lásku, která po niečom túži (erotický
kontext), chce niečo viac; v NZ sa erós vůbec nevyskytuje;
FILIA (φιλια) je vzájomná láska medzi priateľmi; filos (milý),
AGAPÉ (αγαπη, lat. caritas, fr. charité, angl. charity)
je nezištná láska starostlivá (pečující);
- je to aj láska
k Bohu a blížnemu...
Sebevědomí s vírou a spásou vůbec nesouvisí. Když se člověk smíří se svou smrtelností, tak je to obrovská úleva. Není se čeho bát. Předpokládám, že po smrti bude to, co bylo před tím, než jsem se narodil. Bylo to snad něco špatného, čeho se musíme bát? A mravnímu životu nepotřebuji strach z Boha nebo karmy. Nezačnu krást jen proto, že mne nikdo nevidí. Nemám potřebu někoho bít nebo snad zabíjet. Snad jen s výjimkou sebeobrany. Víte, já to mám tak. Kdysi mě lákali do KSČ a já jsem odmítl s tím, že pro společnost budu stejně prospěšny, i když nebudu ve straně. A stejně tak si myslím, že slušným člověkem se nestanu tím, že přijmu nějakou víru. Rozhoduje to jaký opravdu jsem a to nejlépe posoudí druzí.
Sebevědomí je vlastní i lidem mimo křesťanské společenství. Je to věc konkrétní osobnosti.
Jo ale nemůžeš tvrdit že jej nebudeš jednou potřebovat, nikdy neříkej nikdy.
Ke mně se obrátili zády, a ne tváří, ale když se jim daří zle,
říkají: „Povstaň a zachraň nás!“
Jeremjáš 2,27
V tom je zrnko pravdy, kroky. Někteří nemocní jak tělesně, tak duševně, snášejí své trápení snadněj, když věří v pohádku o životě po smrti. Zejména když mu nějaký duchovní vykreslí posmrtnou budoucnost v mladém těle netrpícím inkontinencí, bolestmí kloubů, impotencí, demencí a obnoveným zrakem a sluchem. No a místo zubních protéz zářící chrup bez kazu a bet plomby.
Dost starých lidí, stačí si "zaskočit" do domova starých lidí (brrrrr) a kouknout se kolem sebe, je různě postižených, včetně demence a jsou tedy snadnou kořistí lidských predátorů, kteří si přivlastní jejich majetky a právoplatní dědici dostanou nanejvýš jejich zubní kartáček a urnu s popelem.
človek sa so svojou smrteľnosťou nikdy nezmieri, len si to (ateista) lživo namlouvá....nemôžem sa zmieriť s tým, že po smrti všetko, čo som v živote získal (hlavne intelektuálne, rodinu, priateľov, i napr. vedecké vedomosti) nenávratne skončí a je nihilizované...vyvracia to aj Ježiš...a to podrýva svedomie ateistu, i keď si to možno odmieta priznať...
Ale nepodrývá. Problém bude asi v tom, že Vy si to nedovedete představit. Ale to je Váš problém a omyl. Těžko pak jiné přesvědčíte, když nemáte tu zkušenost. Z mého pohledu jsou pak Vaše názory nepodstatné, protože nerespektují pravý stav věcí.
takmer všetci sme si prešli aj ateizmom, i ja (i keď som bol krstený na hodne rokov som o Bohu takmer nechcel ani počuť) - viem, o čom hovorím - nemal som pokoja, samé nervy, nič nemalo zmysel tak, ako som chcel, aby to malo zmysel, bál som sa o svoj život, robil som mnohé (i morálne chyby), niečo mi stále chýbalo - akýsi vnútorný pokoj, ako hovorí Augustín: nepokojné je ľudské srdce, kým nespočinie v Bohu!
Pokřtěných je tu zajisté spousta, ale po většině byli křesťanstvím
potrestání nevinně.
Mnohé z nás v útlém věku znásilňovaly pobožné babky. I mne nutila jedna
zbožná prateta abych po ní opakoval, kleče u postele se sepjatými ručkami,
říkanku "andělíčku, můj esembáčku, opatři mi mou duchničku ..." dál
to už neznám. Také si pamatuji, že mi říkala, že jako neznaboha mne budou
čerti popichovat vidlemi v pekle. Takže jsem byl asi věřícím v Ježíška
svých prvních několik let.
No a kde se to vzalo, tu se to vzalo, byl jsem najednou spokojeným atheistou,
který se pohádkám o pekle směje..
je to otázka milosti Boha, - pyšným ju odoberie, a ak v pýche ostanú, nechá ich v tom - v pýche sa nedá uveriť v Boha zjaveného v Kristovi...tak se smějte dál...- ako sa hovorí, kto sa smeje nakoniec, ten se smeje najviac...kto sa tomuto smeje, musí pokladať Krista za lháře, dokonca najväčšieho luhára celých dejín, lebo teraz v každom okamihu žije v lži 2,2 mld veriacich v Krista (doteraz tak žilo v lži okolo 100 mld veriacich v Krista)...tak čo s tým? - myslíte, že ste človek pravdy?
Ty visitore naivně věříš, že těch tvých 2,2 miliardy křesťanů věří v pohádkovou bibli, v reálnou existenci bohů, v reálnou existenci pekla a hlavně, že se budou po své smrti popadat smíchem za břicho ? Opakovaně jsi na diskutnících psal, že těch "pravých " křesťanů je málo.
Jedno jak, 2,2 miliardy členů v klubu kristovců je úctyhodné číslo a mne, mou paní a spoustu atheistů také začlenili do této statistiky. Bolševiků bylo také víc, než menševiků a netroufám se tvrdit, že měli bolševici větší pravdu, či víc morálky. Zkrátka je to spíš otázka kvantity a kvality a ty nemusí jít paralelně.
Jak je to se zbytkem lidstva, tedy se zhruba 5,5 miliardami lidí? Také se budou nakonec po smrti chechtat? To budeš mít v tom nebi pěknou tlačenku.
Ale to neznamená, že to takto má každý. Většina ateistů jsou v klidu. Nebo snad někdo pozoruje, že by to byli nějací nerváci. Žiju v převážně ateistickém prostředí a jsou to lidé jako jiní.