znásilnění není z pominutí smyslů...
znásilnenie je vždy pominutie zmyslov - absencia rozumovo-vôľového vnímania reality veci, udupanie svedomia a srdca, keď absentuje Duch - znásilnenie je vždy tak konanie pod vplyvom zlého ducha, dotyčný násilník je ním doslova ovplyvnený až "sežrán", jak píš ap. Peter vo svojom liste:-)...
znásilnění je úmyslné a plánované jednání, žádná nehoda z pominutí smyslů...
podstatné je to pominutí zmyslů - len skrze neho je to "úmyslné a plánované jednání"...- práve v tom pominutí...
Neomlouvej znásilnění a nezlehčuj ho.

Pokud by to bylo pominutí mysle, tak by násilníci nekončili v base, ale na
psychiatrii.

A to pominutí smyslů má být omluvou? Tedy jakože se nepříčetný
člověk zapíchnutím jiného člověka nestane vrahem, ale obětí pominutí
smyslů?
Mhohé individum se po spáchání trestného činu vymlouvá právě na svou
nepříčetnost "pane soudce, já si na nic nepamatuji, nebyl jsem
příčetný". Těsně před zločinem a hned po zločinu ovšem příčetný
byl.
Krávovina - je neskutečné jak všechno zlehčuješ - jsou i plánované.

Například knězi asi dlouho plánovali takové zprznění dítěte, aby se na
to nepřišlo.
