Hm, závidím
Chtěl bych někdy vidět ten zázrak přírody, bohatý na život - korálový útes
Ono je to dosptupnější než jsem si kdy myslela! Sice se musíš
podřídit tamějším pravidlům, nemáš tam úplnou svobodu - ale - stojí to
za ty komplikace! I to, co si mohou dovolit zaplatit dva důchodci, jeden "jenom
šmatlavý" a druhý téměř vozíčkář (sice špatně chodíme ale ve vodě
s vestou a šnorchlem to vůbec nevadí).... vždycky seženeme nějaký ten
"last" - a letíme! Hasiči nám pomohou s odbavením a naloží do letadla
s chodítkem docupitáme na molo
a šup dolů! 
Ano, musí to být krása.
V mém mládí jsem snad čtyřikrát zkouknul film Svět ticha v barvě od
Jacques-Yves Cousteau.
Ano, mě vlastně ani nic jiného v TV než dokumenty o přírodě, zvířatech a vesmíru, nebaví
Také to tak mám. Ale: musím u sledování televize něvo kutit. Nepomůže
sedět! Já totiž usnu. Jak špalek. I vsedě! Kupodivu mne probudí titulky
Televizi používám namísto prášků
na spaní. Horší je že usínám i v kině
nedávno jsem byla s dětmi a vnoučaty ve
Vítkovicích. Tam promítali film o korálovém útesu. Nádherné záběry,
kochala jsem se.... a najednou: titulky! Nechápavě jsem se rozhlížela.
Naštěstí tam v té době kromě mé rodiny (10 osob) nikdo jiný nebyl...
anebo byl? Doprkýnka! Asi tam byli i jiní a utekli, když jsem začala
chrápat
(musím se na to
"mladých" pozeptat...) 