Ty ses vyznával z hříchů a napadlo tě chatování jako jeden z tvých hříšků?
Nenapadá tě i něco jiného? Třeba podpora Putina, bagatelizace ruských zločinů na Ukrajině?
samotné četovanie nie je hriech, ide o to, aké je to četovanie, s akou rétorikou k inému...v četoch je veľa osobných útokov, atakov, pomluv, hnevu, zloby až nenávisti k osobám, názorom politikom, prezidentom, a pod. (však to vidíme aj na týchto f'órach) - a to je hriech, - dnes sú plné spovedelnice aj týchto ľudí, a kňazi pochopiteľne majú problémy to vyhodnotiť, ide o to, ako sa kto spovedá, čo považuje za hriech, a čo nepovažuje - preto "zmätený" kňaz často povie: skončite s tými četmi, a venujte sa iný dôležitejším veciam - povedal to aj jeden z nich mne (asi som bol na sebe dosť tvrdý), má asi pravdu.. v danom kostole spovedajú štyria: správca farnosti/farár, dvaja kapláni a jeden výpomocný...-)...
Matně si vzpomínám, že kdysi dávno, ve škole, asi v hodině občanské výchovy, bylo probíráno téma sebekritiky. Pro ilustraci výrazu, jsme, my žáci, měli také spáchat sebekritiku. Detaily už vodnéés čas.
Z psychologického hlediska a i z tvých výpovědí uznávám, že sebekritika může odblokovat část intelektu, nuceně se zabývající nějakým problémem. Známe to ostatně i z jedné pohádky, ve které jeden lalebník chřadl a chřadl až málem uchřadl, dokud ono tajemství nevysloví. Nemusím doufám psát, že chřadnoucí lazebník se jmenoval Kukulín a tím tajemstvím bylo, že král má oslí uši.
Možná, že jsem se před třídou vyzpovídal o tom, jak jsme s kluky obrali někomu meruňku.