Čekat snad nemusíme.
Nové poznatky a závěry jsou a budou prezentovány, pochopitelně nejdřív v
odborných médiích, jsou a budou kritizovány, ověřovány a také někdy
akceptovány, nebo zavrženy. Typický proces při vědeckém bádání.
Podívej třeba na Ch. Darwina. 24. listopadu 1859 zveřejnil své dílo On
the Origin of Species (původ druhů). Jeho dílo bylo kritizováno,
rozcupováno, obhajováno, ověřováno, potvrzováno, doplňováno,
aktualizováno ... a děje se tak dodnes. Po 173 letech !
Proč? Protože jeho vědecká práce popírá činnost a tedy logicky i
existenci nějakého pohádkového Hybatele a Tvořitele.
Ty kroky nejsi sama, které nejde pod nos faktum, že příroda žádného
Myslitele, Konstruktéra, Hybatele a Tvořitele nepotřebovala a nepotřebuje.
Když z přírodních věd vytěsníme nadpřirozeno, tak je najednou vše
logické, přehledné a jasné. Tím pochopitelně nechci naznačit, že si
myslím, že přírodní vědy odhalily doposud všechna tajemství přírody.
Na přírodovědce čeká ještě moc a moc práce, hloubání a bádání.
Když však se někdo snaží do přírodních věd narvat pohádkového
Vševědu, tak vznikne guláš protichůdných vlastností, výsledkem je
zmatek, uraženost, polemika a nebo alibistická filosofie. V zájmu míru
musíme připustit i největší osloviny.
Takže postavíme archu, kopii té biblické, seženeme na ni po páru
zvířat a vyplujeme na jeden rok na moře ...
Přesto věří kreacionisté , že v bibli je každičké slovíčko ryzí
pravdou a z dlohé chvíle staví (v USA) parky s replikami archy, s vycpanými
zvířaty jako důkaz, že ta pohádka O potopě má reálný základ. Stojí to
v bibli, bible nelže a basta.