Ověřené měření vědeckými metodami mohlo vzniknout vlastně jak? 
Že se dotyčnému věřilo a pro potvrzení změřilo nebo nevěřilo a proto
měřilo aby se tvrzení vyvrátilo?
To je ta otázka.
Vědci museli také nejdřív dojít k poznání, že vzduch je hmota a pak
najít metody tuto hmotu identifikovat a prozkoumat. Ještě před dvěmi
stoletími se věřilo na existenci flogistonu. Staré "pravdy" vyvrátit a
nejít skutečnou "pravdu" je tíměř nadlidský počin a zvládne ho buď
génius a nebo společnost vědecky myslících lidí.
Pochopitelně je nutno každé tvrzení kriticky posuzovat a ověřovat ... a
proto asi Einstein psal o slepé víře v autoritu. Například nekriticky
přijímaná nauka o čtyřech elementech (a éteru) starořeckých učenců (i
Platona a Aristotela) blokovala tisíce let rozvoj vědy v Evropě. S éterem
"zatočil" definitivně právě až Einstein. 
Já vím, že vše chce svůj čas a že pravda "vyplave na hladinu jako olej" až po určité, po zralé, době.
Já vím, že vše chce svůj čas a že pravda "vyplave na hladinu jako olej" až po určité, po zralé, době.
ano a právě v tom je věda skvělá ,že každé tvrzen či hypotéza může být zpochybnována ,vyvrácena, poupravena tím že někdo jiný přijde a řekne - moment, takhle to být nemůže protože .....
Richard Dawkins jednou vyprávěl že přesně s tímto se mezi dvěma vědci setkal a krásné bylo gesto vědce který poté co seznal že se mýlil a kolegovi podal ruku a řekl . "Děkuji Vám"
Ano, tak je to správné, poděkovat za novou informaci a za nový námět na
přemýšlení.
Poděkování za příjemnou a zajímavou práci pro "šedé buňky" (podle pana
Poirota). I Sherlock Holmes propadal depresi když neměl zajímavý
případ.