Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ale nééé, náboženské války nikdy nebyly, katolíci milují své bližní v Kristu.

Král Hugo byl protestant, tajný, jak bylo v oněch dobách nutné, zejména v katolické Paříži. Ovšem utajit se to nedalo, kat-církev měla a má špiony všude. No a při jednom kázání, použil katolický kazatel výraz, že ti polo-katolíci jsou malí Hugové, tedy Hugenoti. A měli to přišito. No a pak nadešla dobře naplánovaná noc dlouhých nožů.
Katolictvo se netěšilo dlouho z toho zabijáckého vítězství nad nic netušícím protivníkem (není putin náhodou katolíkem?) .

Putin je asi že Pravoslavný, to všichni křesťané by měli milovat své bližní, to i nepřátele, ale ja tu dostávám čočku ponejvíce od katolíků :-).

To je strašné. Hrůza.

Na závěr ale přece jen trochu světla:
hugenotský ženich Markéty, o kterém se nepředpokládalo, že si bude moct někdy nárokovat trůn a jehož Kateřina Medicejská ušetřila a nechala odejít ze země, se nakonec k moci přece jen dostal a roku 1598 vydal Nantský edikt – první francouzskou listinu o svobodě vyznání, která obě náboženství postavila téměř na stejnou úroveň.

Máš pravdu Ratko. Ani to ovšem není úplná tečka. Edikt nantský povolující náboženskou svobodu vydal Jindřich IV., který přežil Bartolomějskou noc. I on však byl po několika letech zabit katolickým fanatikem.
Je zajímavé, že jako první vybojovali náboženskou svobodu husité už v roce 1436. Oni byli první, kdo si na katolících vybojovali možnost volby mezi křesťanskými náboženstvími už více jak sto let před jinými evropskými zeměmi. Byla to tzv. kompaktáta. Proto u nás byli katolíci i kališníci, čeští bratři a později i luteráni. K takovým excesům jako B. noc proto u nás nedocházelo. Pronásledování kvůli víře k nám pak přinesli až katolíci po vítězství na Bílé hoře o skoro dvěstě let později.