Díky za odkaz. S paní Tydlitátovou prakticky ve všem souhlasím.
Koukám, že si na sklonku života ještě jednou přečtu Neffovu pentalogii. Tam je také tohle flastenectví nelichotivě zmiňováno, jestli si to dobře pamatuji.
Když jsme s manželkou kdysi dávno projížděli Brixenem tak mžilo a bylo nechutné počasí. Nezastavili jsme se, Havlíčkovi to určitě nevadilo, zastavili jsme se až u Lago di garda. Brixen mi připadal v tomu cuku-letu jako nezajímavé a smutné městečko sevřené horami. Takových je v Alpách spousta na rozdávání.
V Brixenu se narodil, mimo jiné lidi, i Reinhold Messner, populární horolezec, první člověk na světě, který zdolal Mount Everest bez kyslíku a pozděj ještě jednou jako první, solo, ovšem z Tibetu. Ten popisuje ve svých memoárech, jak nevěřícně koukal s hřebenu hor do dálav, kam ho a jeho bráchu vyvedl jako kluky jejich otec. Zmiloval si pohled na ten rozhlehle nekonečnej svět kolem. Na mne padá v údolí také spíš smutek.
1
