Tak jest.
Průměrný lidský jedinec má dožití pod 80 let a za svého života pozná
(v živé formě) většinou jen dvě generace svých předchůdců a dvě
generace svých potomků. Zkrátka ve srovnání druhových charakteristik
těchto pěti generací není zřejmý vývoj (evoluce). Jinak je to pro
člověka žijícího a vnímajícího po dobu svého života, řekněme 60.
let, s vývojem druhů zvířat s kratší generační periodou. Pochopitelně
je nutná genová isolace takového vzorku zvířat daného druhu, která
zviditelní odlišnosti. Tohle ví každý, kdo si pčečetl něco o výzkumech
a závěrech výzkumu vědce Georga Mendela, které lze shrnout
do "šuplíku" genetika. Tímto tématem se zabývají i z praktického hlediska
pěstitelé druhů fauny i flory a pěstí druhy s pro člověka pozitivním
efektem.
Pěstitel člověk může za svůj aktivní život, řekněme těch 60. let,
ovlivnit genetickou izolací vznik až příšerných charakteristik druhu,
když jsou příšery přínosem (třeba u psů), nebo charakteristik vztahu
druhu k chovateli jakou může být poslušnost (psi, koně), jejich
hospodářské ceny (produkce vajíček nosnice, produkce mléka dojnice,
lahodnost šunky prasnice ...).
Čím kratší generační perioda druhu, tím víc generací, které člověk
ovlivní pěstěním a tím vzdálenější charakteristika vypěstovaného
druhu od původního druhu. Zmíněná Austrálie, nebo nějaké izolované
území jsou takovým laboratoriem pro vznik NOVÉHO druhu.
Mezi odštěpení homo Sapiens a homo Neanderthalis od svého společného
předchůdce uplynulo aspoň 200 tisíc let, což dává bratru deset tisíc
generací s vývojem jasně odlišných druhových charakteristik. Ovšem před
nějakými dvěma tisíci generacemi žil Sapiens a Neanderthalis společně v
Evropě a tím vznikla možnost se křížit a také ke křížení docházelo.
Tím se charakteristiky druhu odlišily. Nějdo je víc chlupatej, má
odlišnosti v barvě pokožky, vlasl a pod. My jsme tedy kříženci původních
Sapiens přijechavších z Afriky a Neandertálců žijících v Evropě, tedy
kříženci Afričanů s Evropany. Náš společný život obnášel nějakách
ticít generací, ovšem v řídce zabydleném prostředí, které omezilo do
určité míry hromadné křížení.
Závěr, za tisíc generací izolované populace původních koček domácích v
Astrálii, což bude někdy v roce 4000 na tolik odlišným druhem že dostane
druhové jméno Felis Austalis. Tento druh vyhubí jiné druhy fauny. Nejenom
počet generací izolovaného druhu, ale i četnost jedinců zvyšuje možnost
mutace vlastností jedince.