hovorím, a hovoríme, a hovorí sa len o
Bohu
Dodej, že se tak hovorí v Evropsko-křestanské komunitě tak 1700 let a v
židovské možná 2500 let.
Monobůh je produktem vymyšleným a nařízeným před 3,4 tisíciletími v
Egyptu farářem, pardon, faraonem Echnatonem (Amenophisem 4.)
To je také milník pozvolného přechodu z polytheismu do monotheismu. Tato
nová monotheistická ideologie nahnala pobožné pod jeden praporec, pod
jednoho boha, pod jednoho ideologa, pod panovníka. Vzala lidem zálibu
vzájemně se prát s jinými pobožnými, jako se perou dnešní fotbaloví
fandové, o to, kdo má toho většího boha (phalusologie), nebo lepší
fotbalisty. Zisk z toho měl pochopitelně v první řadě panovník, neboť
odstranil vnitřní rušivou náboženskou rivalitu. To byl také základ
konstituce Římského císařství v Evropě, které mělo zavést mír v
Evropě, které však bylo od počátku nefunkční. Permanentní války
křesťanů proti křesťanům jsou toho dokladem. Náboženské třenice,
nepřátelství a rivalita se zachovaly dodneška, viz neutuchající konflikt
katolictví a protestanství v Irsko-Anglických střetech. O konfliktech
křesťansko-muslimských radši úplně pomlčet a přece jde o jednoho a toho
samého žido-křesťo-muslimského boha, potomka egyptského Atona.
No a katolíci dodnes zvesela nenávidí soudruhy jiných křesťanských sekt a
nejraděj by je vyhubili, jako kdysi Hugenoty za Bartolomějské noci. Civilní
(sekulární) zákony jsou jim však na obtíž.
Pochopitelně vše pro lásku boží, amen.

,
