,
Pýcha je slovo označující (pejorativní) nelíbivý postoj pro okolní.
My jsme byli v mládí zas vystavení označení "individualista", které
znamenalo ne prostý neutrální vztah ke kolektivu, ale spíš nepřátelský
vztah ... a na takové individualisty si musí dát kolektiv bacha. Nebo (jak
strašné), označení nadávkou "intelektuál".
Podobně si musí dát křesťani bacha na pyšné lidi ... prej, ale jinak se
rádi ověnčí zlatem, služebnictvem, luxusními auty ... a miliardovým
bohatstvím. To v křesťanském chápání není pyšnost, za to je kritika
nakradení mamonu označena "závistí". Dej císaři, co je císařovo a
miliardáři, co je miliardářovo.
Křesťané nejsou vůbec na nic pyšní, ani na to, že jich jsou dvě a půl miliardy. Správně, jak praví křesťanská ideologie, má být pravý křesťan pokorný, nemá mluvit hlasitě a nemá okrádat lidi.
Takže bacha na ateisty, ti jsou pyšní a hrdí. 
Trochu jsem odbočil od té pravdy - člověk by neměl být pyšný ani na tu
pravdu, ale pokorně věřit lži a podvodu. Konec konců co je křesťan? Je
jen prachem a v prach se obrátí. Na to je, či není pyšný?
