,
Zlo má mnoho podob, ale kdo skutečně má v sobě lásku, nekoná zlo.
NIKDY.
Zde není myšlena láska typu - miluju jí a chci ji jen pro sebe! To je
spíše zlo, protože láska jako taková si nikoho netouží přivlastnit, ani
nevytváří na komkoliv závislost, nedělá si na někoho nároky, i když,
jak my lidé tvrdíme - milujeme ho /jí/. I prd velebnosti! To není láska! To
je spíše egoismus a touha vlastnit, mít pro sebe, ovládat. Mít lásku není
starat se o to, jestli mě někdo miluje. Lásku člověk v sobě má, nebo
nemá. Láska jako taková nesměřuje jen ke konkrétnímu jednomu člověku.
Kdo má lásku, má ji v sobě, podle toho se celkově chová jak k ostatním
lidem, tak k přírodě, zvířatům, atd, atd. Pokud někdo tvrdí, že miluje
kohosi a při tom krade, lže, podvádí, napadá slabší, atd, má leda
potřebu toho druhýho ovládat, mít ho stále po ruce jako objekt ke svýmu
sex. uspokojení. To ale nevylučuje samozřejmě, že ten člověk skutečně
věří svým slovům o tom, jak někoho strašně miluje a že vůči němu
nechová city. Jenže...i největší lotr, masový vrah, znásilňovač dětí
vč mimin, atd, může mít někoho rád. To ale není ona láska z hlediska
biblickýho.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
