Nebo jsou za obrazné vydávány, aby se mohlo ještě nějakou dobu tvrdit, že jsou pravdivé, přes všechny poznatky nahromaděné od doby jejich vzniku. Protože „je to obrazné“ mohou někteří lidé strávit lépe, než „je to blbost“.
Nebo jsou za obrazné vydávány, aby se mohlo ještě nějakou dobu tvrdit, že jsou pravdivé, přes všechny poznatky nahromaděné od doby jejich vzniku. Protože „je to obrazné“ mohou někteří lidé strávit lépe, než „je to blbost“.
Říct, že jsou obrazné, přece znamená říct, že doslovně vzato je to blbost. Tak v čem je problém?
No, jestli bůh obrazně sděluje pravdu, nebo jestli se jen autoři zcela neobrazně mýlili, je docela rozdíl, ne?
A jaká je pointa? Já neříkám, že se někdo mýlil. Proč by mělo způsobovat problém, když mám důvod si myslet, že se jedná o obrazné vyjádření jistých skutečností (pro člověka navýsost zásadních)?
No problémem je, kdo teda poskytl to obrazné vyjádření a co teda to obrazné vyjádření opravdu zobrazuje.
Ten rozdíl se dá popsat i jako rozdíl mezi skutečným sdělením nějakého moudra a pohádkou, ve které se sdělení nějakého moudra snažíme zuby nehty najít, jen abychom nemuseli připustit, že je to jen vyprávěnka poplatná své době, v níž žádné sdělení „shůry“ není a nikdy nebylo.
Proto místo o nepravdivosti mluvíme o obrazném vyjádření. A vykladači si v tom pak můžou najít naprosto cokoliv, co jim vyhovuje, a prosazovat to jako svatosvatou pravdu, obrazně poskytnutou bohem. To je vidět v detailech, které tu o bohu, údajně jednou spatřeném před pár tisícovkami let, trousí třeba Visitor, který dokonce ví, jaká se mu líbí hudba…
Moje otázka stále platí. Ve scénkách třeba Šimka a Grossmana či Dvořákovo Televarieté narážky na komunistický režim postřehne jenom ten, kdo zná reálie oné socialistické éry. Ti, co je neznají, tam žádné narážky neuvidí a ani nebudou mít důvod si myslet, že tam nějaké jsou.