Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Jistě. Nemalá část těch, co mají ty halucinace, věří, že to halucinace nejsou.

Jiste, jenze jak vysvetlis napriklad to, ze clovek , ktery byl klinicky mrtvy, je pozdeji schopen slovo od slova opakovat, co si rikaly v dobe jeho reanimace sestry ve vedlejsi mistnosti, nebo rozhovor osetrujiciho lekare s blizkou osobou pacienta, kteri se prave v te dobe nachazeli na chodbe?

Docela bych u toho chtěl být, u toho "slovo od slova".
Protoře v těch emocích si "pozústalí", kteří ještě nevěděí, že ještě nejsou pozůstalí, podle mne moho zapamatovat tak leda ..... no tamto. A v té emořní euforii následn, když se dotyčný "mrtví" proboer sjou asi schopni si vsugerovat cokoli, všichni

Jsou lide a k tem patrim i ja, kteri prave v krizove situaci jsou schopni maximalniho soustredeni a tim padem podavaji v te situaci maximalni vysledky. Takovy pripad jsem zazila zblizka..nasledkem urazu zraneny umrel, presne receno byl klinicky mrtvy, po prevozu do nemocnice byla lekari konstatovana klinicka smrt, byl reanimovan a probudil se, jednalo se o cloveka, ktery byl jednak velmi racionalne uvazujici a znacne inteligentni, stalo se to v Londyne a tedy vsechny rozhovory, ktere si zapamatoval , se dely v anglictine. Doslo k castecne amnezii, teprve po nekolika mesicich se zminil o svych zazitcich, byl z nich prekvapeny, vedel napr. , jak se jmenuje personal, ktery predim nikdy nevidel a vdel, co behem te doby, kdy byl klinicky mrtvy, prave delali a rikali. Sam pracoval ve vyzkumu, byl zvykly vyhodnocovat vysledky vyzkumu , kdybych ho dobre neznala, asi bych nejpsis taky neverila..

Myslím si, že racionalita a inteligence v tomto nehraje moc roli.
Jména mohl znát z vizitek, i když "byl mrtvý", vnímal.
Vzpomněl si po několika měsících - a kdo a jak potvrzoval, že popisoval správně co v tu cvhíli kdo dělal a říkal ten personál, ten si to pamatovat nemohl, natáčela to kamera? A nebo to byli jen obecné věci, které se u takových "operací" dějí a lidé o otm mají povědomí a je velice pravděpodobné, že s eto dje při každé takové?

Problém těchto svědectví je, že nejsou vědecky klasifikovatelné, nelze provést důkaz sporem a nelze pokus zopakovat s objektivně stejným výsledkem.

Ale houby, byl prvni den v Londyne a byl prepaden, mel dvojitou zlomeninu lebky a rozdrcene koleno a dalsi zraneni. Sanitka ho odvezla v bezvedomi do nemocnice , kde klinicky umrel. Nevidel nikoho z personalu, ani sanitaky. Kdyz o tom vypravel, nevedel, co s tim..nikdy o nicem podobnem neslysel..prezil, ale s ruznymi nervovymi poruchami a velkymi bolestmi hlavy. Na druhou stranu se mu neskutecne zlepsila pamet, mnohem lepe zvladal cizi jazyky a mel radu novych ideii, stal se dost jasnozrivym.

Ta změna jeho některých psychických aktivit ovšem souvisí s vnějším zásahem do jeho mozku, s úrazem hlavy způsobeným fyzickým násilím. Nějaké duchovní působení bych tam nehledal. Spíš náznak toho, jak málo ještě víme o fenoménu vědomí a jeho možnostech. To se týká nejen zážitků při klinické smrti, ale i jiných tzv. paranormálních jevů.

To je druhá věc, sice není tak úplně pravda, že využíváme jen 10 % mozku, ale přesto v hraničních situacích se člověk moc často nenachází v takovém stavu, aby byl schopen to aktuálně popisovat, co se s ním a hlavně v něm děje.
a všechno následné, to je jako s vyprávěním snu, pokud si člověk aspon něco pamatuje

Ano, v mozku člověka, nebo jiného zvířete, neleží ladem "pole neobdělané".
Někdo si pamatuje celou bibli, nebo celý jízdní řád ČSD, jiný si pamatuje básničky a texty knih, zase jiný se spolehlivě orientuje v přírodě ... Zkrátka každý má nějaký talent a každý má také odlišnou kapacitu mozku.
Takže tvrdit, že Pepek Vyskoč (ze Švejka) využívá jen 1% svého mozku a zbylých 99% nepoužívá je omyl, on používá svůj mozek na 100%. Pepek má však jen jednu setinu kapacity Švejkova mozku.

To, že neviděl a neslyšel nikoho z personálu ani sanitky je samozřejmě nepotvrditelné
Stejně jako to, že klidně ta jména mohl zjistit až po probrání se z klinické smrti a "přehodit" si je do okamžiků KS
VýpověĎ těch po klinické smrti je třeba brát s hodně velkou rezervou. Když pominu, že to celé s těmi jmény ap. může být legenda, nikdo to přesně nedokumetuje, co kdo opravdu v danou chvíli řekl, udělal a nebo je to obecné povědomí, co se v takové chvíli děje

Cele je to nepotvrditelne, jelikoz je to osobni zazitek navic cloveka, ktery ani nevedel, co je nejake NDE. Byl stejne kriticky a skepticky jako ty. Behem klinicke smrti, nefunguji smyslove organy, jak je tedy mozne, ze poznal sestry i lekare, kteri vubec nebyly pritomni reanimaci? Takhle mi ten zazitek licil a nevedel sam, co si o tom ma myslet.

to nevysvětlíš

Říkal kdo, že nefungují smyslové orgány?
Ty mohou fungovat, dokud funguje mozek - a ten u klinické smrti funguje stále
proto je určující smrtí smrt mozku a ne srdce.

šlo by to řešit nějakýma kamerama, které vše zaznamenají, ale dotyčný klinik se k záznamům prokazatelně nedostane, pak porovnat jeho popis událostí s tím, co zachytily kamery

To už bylo děláno, myslím tím porovnání NDE operovaného v narkóze s reálnými záběry kamery.
Proto také fandové NDE tvrdí, že duše vystoupivší temporérně z těla je nehmotná a tedy neviditelná a vlastní speciální optické zařízení a ovládání gravitace, orientace v prostoru, pohon a bezdrátové spojení s mozkem, vše neviditelné pro lidi a pro kamery. Zkrátka to NDE se bez zázračných vlastností operovaného neobejde.

Zbývá však otázka, když je dotyčný obdařen takovou zázračností, proč je vůbec operován, proč je vůbec chorý, co vlastně v té nemocnici dělá?
Si myslím, že zánět slepého střeva, nebo artrózu kyčelního kloubu nemůže dostat nikdo, kdo věří v milujícího boha, neustále si s ním pokecává a který své ovečky opatruje. Že by v těch zánětech lidských těl měl pazoury nějaký čert?

všechno viděli, všechno slyšeli co bylo v dosahu jejích smyslů. Nedokázali přečíst nápis na skříni i když levitovali... protože se jim jen zdálo že letí (porucha tělíska které dává signály o směru gravitace).
Tedy věřím všem informacím, že věděli co se kolem nich dělo... ale nevěřím že vyletěli na strop a viděli věci které z postele vidět nemohli.

ad Loretta:
.."jak vysvetlis napriklad to, ze clovek , ktery byl klinicky mrtvy, je pozdeji schopen slovo od slova opakovat, co si rikaly v dobe jeho reanimace sestry ve vedlejsi mistnosti, nebo rozhovor osetrujiciho lekare s blizkou osobou pacienta"..
obdobna "svedectvi" pochopitelne mnoho lidi vedou k presvedceni, ze je vedomi nezavisle na mozku, ale skutecnost, ze se tyto zkusenosti v ruznych kulturach lisi a zadny rys pro ne neni spolecny, zrovna nesvedci ve prospech techto tvrzeni.. pri zkoumani nefyzicke domeny by totiz naopak mely vyniknout jeji univerzalni charakteristiky a stav/prozitek blizke smrti by se kuprikladu u hinduistu a krestanu proto nemel zasadne lisit - problem s vyvozovanim zaveru vsak vnimam predevsim v tom, ze nikdo z tech, kteri hovori o jejich "opusteni tela", nebyl v dany okamzik ve stavu uplne ztraty mozkove aktivity - kdyby kortikalni a subkortikalni struktury nezbytne pro tvorbu pameti byly v te dobe neaktivni, nebylo by prece mozne si na obdobny zazitek pozdeji vzpomenout - v konfrontaci s timto faktem se proto ti, kteri se snazi prokazat nefyzicky zaklad mysli, uchyluji kuprikladu ke konstatovani, ze nase vzpominky jsou ulozeny mimo mozek.. presto vsak prave na tento fenomen nahlizim jakozto na jedinou duchovni zkusenost, kterou mame sanci prozkoumat skutecne dukladne a vedecky, jako na moznost nahlednout do fungovani vedomi a posunout poznani v oblasti jedne z nejvetsich zahad lidske existence, "jsme vic nez jen maso?"

Vetsina knih, zabyvajicich se touto tematikou, hovori o prave opacnem zaveru, kolem 70 % lidi, kteri meli podobny zazitek, se shoduje v zakladnich rysech bez ohledu na kulturu, na rasu a nabozenskou prislusnost. Jinak souhlas.

ad Loretta:
.."Vetsina knih, zabyvajicich se touto tematikou, hovori o prave opacnem zaveru, kolem 70 % lidi, kteri meli podobny zazitek, se shoduje v zakladnich rysech bez ohledu na kulturu, na rasu a nabozenskou prislusnost"..
myslim to trochu jinak.. urcite nerozporuji obdobnou zkusenost s opustenim tela, pocitem ohlednuti se za zivotem ci setkanim se s jiz zesnulymi pribuznymi, ale kuprikladu u theistu je casto pritomne identifikovani nejen jasneho svetla s postavami z vlastnich nabozenskych tradic recipientu - zazitky jsou tedy spolecne vsem kulturam, ale nejsem si vedom toho, ze by nekdo hovoril v tom duchu, ze mel nabozensky zazitek mystickeho typu s postavou z jine tradice - nechci to vulgarizovat, ale neco v tom smyslu, jako kdyby krestan po teto zkusenosti rekl, ze ono jasne svetlo, ktere spatril, byl Lucifer (lat. lux-fero, "svetlo prinasejici"), takze od teto chvile je satanistou

Ono stačí i to, že nic z popisovaných prožitků se nevymyká obecným zkušenostem a poznatkům v dané komunitě, tedy neobjevuje se obecně nic neznámého, ale naopak velice podobné prožitky, což ale ukazuje spíš právě na to, že "stejná konstituce duševna", tedy náš mozek jako identické "zařízení" naprosté většiny lidí (kdo ví, jestli podobné prožitky má a popisuje při klinické smrti duševně nemocný člověk?) vnímá změny v organismu doprovázející klinickou smrt, řekněme "nedotažené umírání", stejně. Zřejmě stejné prožitky a vidiny mají i lidé opravdu umírající a zemřelí, jen nám k tomu už nedokážou podat svědectví.

Vetsina z nich svetlo neztotoznuje s Bohem, rikaji jen , ze pocitili lasku, ze ji byli prostoupeni a cim bliz se dostavali do svetla, tim intenzivnejsi pocit to byl. Vsichni shodne tvrdili, ze zazitek neumi popsat, o nabozenske zazitky primerne nejde, videli nejake svetlem prozarene bytosti a pak svoje blizke, ktere treba ani neznali a presto vedeli, o koho se jedna a pak pratele...

ad Loretta:
.."Vetsina z nich svetlo neztotoznuje s Bohem, rikaji jen , ze pocitili lasku, ze ji byli prostoupeni a cim bliz se dostavali do svetla, tim intenzivnejsi pocit to byl"..
s tim nesouhlasim.. existuje nekolik vedeckych praci, ktere prave onu identifikaci srovnavaji - pamatuji si kuprikladu japonskeho hudebnika/herce, atheistu, ktery ono svetlo prirovnal k zari reflektoru na podiu.. obecne se da rici, ze jelikoz v netheistickych kulturach nejsou natolik pritomny kulturni artefakty ovlivnene krestanskou tradici, casto chybi ona personifikace/zo­sobneni jasneho svetla, pocit byti milovan ci komunikace se svetlem.. v nasi spolecnosti zakorenene motivy "Buh je laska" ci "Buh je svetlo" podstatne ovlivnuji samotnou interpretaci euforickych pocitu jako „lasku“ vyzarovanou od Boha ci jako bozský zdroj a vyse zminenou percepci tohoto fenomenu v Japonsku muze naopak ovlivnovat i tendence k nevyjadrovani citu ci lasky slovne

Nějaké malé procento lidí prý má opačné pocity, strachu a děsu.

to nevysvětlíš...

Na rovinu. Já zažil stresový šok. Ale v té chvíli jsme nevěděl, že to je on. Má to veice podobné projevy jako infarkt - jediný rozdíl je, že to bolí opravdu vlevo a ne pod hrudní kostí uprostřed, jako infarkt. jinak ochrnutí, brnění v lévé části těla, jen jsme se sesul, naštěstí jsme seděl na sedačce. byly asi 3 hod ráno. i jen tohle mi stačilo se smířit se vším, co bylo a že už to nebude. a to jsme dokonce byl ochuzen o nejbližší, kteří byli na dovolené, na kterou jsme já kvůli té práci , při které jsme se sesypal, nemohl

jen vědomí, že je možná konec, mne podivně uklidnilo (bylo to v době, kdy ještě nebyly mobily a bál jsem se pohnout- zvednout z toho lehu)

Snad každý po klinické smrti uvádí nezažité zklidnění a smíření. Je to možná projev toho, že lidé se většinou nebojí smrti, ale jen umírání, dlouhého a bolestivého. Z pozice psychiky jsme na tom všichni prakticky stejně. Je tedy logické, že máme i stejné vjemy a pocity, když si myslíme, že se blíží konec.

To zažili mnozí, nejsem výjimkou.
Už jsem také četl poznámky a líčení k tématu, od lidí, kteří se dostali na rovinu smíření a oddechu (doslovně) a byli po navráceni popadnutím dechu do "surové" reality mírně řečeno zklamáni. Možná, že se to dá přirovnat probuzení z krásného snu ve spánku.

Byla jsem take v realne blizkosti smrti, dokonce mi davali asi 2% nadeje na preziti..zadne smireni jsem nepocitovala, jen jsem si prala zbavit se ukrutne bolesti..a utect z ni..na chvilku se mi to i podarilo a byla jsem najednou v otevrenem okne , pak jsem se asi vratila, upadla do bezvedomi..stalo se to pri virovem onemocneni zpusobenem neznamym virem tropickeho puvodu, ackoliv jsem v tropech toho roku vubec nebyla..

Halucinace to nebyla neb jsem měla potom několik dní i týdnů stav abs. blaženosti který se jen pozvolna vytrácel nějakým tím hříchem a taky od té doby jsem četla intenzivně Bibli a věnuji se teologii do dnes.

Tak to vypadá na velice solidní matroš se zbytkáčem ještě po týdnech .-))))))))))))