Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

jasně, každý vyjadřuje jednu součást, a jedním z klenotů je přijetí útočiště (sangha). Ještě v dobách kdy jsem se intenzivně věnovala buddhismu, na tomto jsem ztroskotala. Nedokázala jsem útočiště přijmout.

Čtyři vznešené pravdy (či přesněji Čtyři pravdy Vznešených) jsou první učení, které Buddha předal po dosažení osvícení. Představují samotný základ buddhismu. Ušlechtilé se nazývají proto, že zušlechťují toho, kdo jim porozuměl.

1. Ušlechtilá pravda o utrpení

První pravda konstatuje to, co můžeme pozorovat všichni. Světský život je neuspokojivý a obsahuje mnoho utrpení. K životu patří stárnutí, nemoci, smrt, zármutek, bolest, nepohodlí, odloučení a další skutečnosti, kvůli kterým je život náročný. Nic netrvá věčně a vše je pomíjivé, takže je těžké najít ve vnějších věcech jistotu a bezpečí.

První pravda má být podle Buddhy plně pochopena.

2. Ušlechtilá pravda o vzniku utrpení

Druhá pravda odhaluje, že utrpení v životě má svoji příčinu. U zdroje utrpení je nahromaděná karma a rušivé emoce – nevědomost, hněv a připoutanost. Připoutanost je spojená s rozkoší a lpěním na věcech, které jsou ze své podstaty vždy pouze dočasné.

Druhá pravda má být opuštěna.

3. Ušlechtilá pravda o konci utrpení

Třetí pravda hovoří, že utrpení nemusí být součástí našeho života. Že je možné utrpení ukončit a to díky zničení připoutanosti a osvobozením se od ulpívání.

Třetí pravda má být uskutečněna.

4. Ušlechtilá pravda o cestě vedoucí k zaniknutí utrpení

Buddhismus nabízí cestu z utrpení. Tuto cestou shrnuje Ušlechtilá osmidílná cesta.

Čtvrtá pravda má být rozvíjena.

UŠLECHTILÁ OSMIDÍLNÁ STEZKA
Zahrnuje následujících osm bodů, z nichž všechny jsou stejně důležité:

správné porozumění (pochopit utrpení, jeho vznik a příčiny)
správné myšlení (myšlení bez žádosti a zlosti)
správnou řeč (vyvarovat se lhaní, pomluv)
správné jednání (vyvarovat se zabíjení a dalšího neetického jednání)
správné živobytí (morální cesta k nabytí živobytí)
správné úsilí (vložit do své stezky dostatek energie)
správnou bdělost (být si vědom svého jednání, pocitů, myšlenek)
správné soustředění (zaměřit svoji pozornost na odvrácení od lpění)

Píseň Sarahy
„Jestliže je to již zjevné, k čemu meditace?
A jestliže je to skryté, měří člověk jenom temnotu.
Mantry a tantry, meditace a soustředění, to vše je jen záležitostí sebeklamu.
Neznečišťujte kontemplací myšlenku, která je v podstatě čistá, nýbrž přebývejte v blahu sebe samých a přestaňte s tím trápením.
Ať vidíte cokoliv, je to vpředu, vzadu, ve všech deseti směrech.
Právě dnes dopusťte, aby váš mistr učinil konec sebeklamu!
Přirozenost nebe je původně jasná, ale samým hledáním se pohled zatemní.“

našel jsem tento text (je z 10. století od nějakého tantrika) a připomnělo mi to to srovnání budhismu a křesťanství od Osha. Akorát že tady se to aplikuje i na budhismus samotný. Je to hodně podobné náhledu Zenu na praxi. Je to vlastně v principu správně, jenže dosáhnout onoho konce sebeklamu a oné přirozenosti, není nic snadného a jen tak samozřejmého a právě ty prostředky jako meditace, hledání, tlučení aj. k tomu vedou. Málokdo (a to jsem ještě přehnal) dokáže následovat instinkt tak, že stavu přirozenosti mysli dosáhne bez jakýchkoli pomocných prostředků.