Řekl bych to asi takhle :
Podle mne slovo Bůh - peotože nikdo neví, co to je - vyjadřuje primárně tu
záměrnou kreaci, ze které pak vyplývají pžípadná pravidla a povinnosti
pro člověka. Čili ateista nevěří v uvedené. V Boha.
Může věřit ve vše, co není Bůh (čemu nejsou přisuzovány uvedené vlastnosti)
Z logiky věci ale plyne, že ateista nebude nejspíš věřit v nic neprokázaného, imaginárně-abstraktního, tedy ani ve vodníky, démony (ale to třeba s nějakou duševní nemocí se mu může stát), skřítky ap. Tedy ateista nejspíš nevěří ani v uvedené, ale víra v uvedené z něj teistu, tedy věřícího v Boha, nedělá.