nerozumim? Duchovní bytost je prostě "psychická bytost", by se dalo říct. Tedy bytost sestávající čistě jen z psychiky. Taková je tradiční představa.
nerozumim? Duchovní bytost je prostě "psychická bytost", by se dalo říct. Tedy bytost sestávající čistě jen z psychiky. Taková je tradiční představa.
Nemateriální bytost je vakuum. Nemateriální věc je třeba pohádka, nebo román.
Podívejsoučte, pro mne je bůh myšlenkovým konstruktem, jako takový ze
stejného "materiálu", jako perníková chaloupka. No a do tohoto
myšlenkového konstruktu boha si můžeme promítnout cokoli, co se nám
líbí, třeba tu lásku nebeskou, či absolutní spravedlnost ...
vševědoucnost, všemocnost atd, atd.
Protože neexistuje unifikovaná forma boha, tak si jej každý představí
podle své potřeby. Proti tomu bych v principu nic nenamítal, protože takový
bůh je neškodný, nic nenapáchá a pomůže jen dotyčnému vlastníku boha
překonat nedostatek svého sebevědomí.
Příklad - lidi se bojí sednout do letadla, tak se pomodlí a odevzdají se do
ochrany svého boha. Bez boha by potřebovali nějakou drogu. No a jsou lidi,
kteří boha nepotřebují a klidně si do letadla beze strachu sednou.
Nebo, když si koupí bohověrec u stánku bramborák, tak než do něj kousne, poděkuje svému bohu za dar bramboráku. Bez toho pomodlení by si do toho bramboráku netroufl kousnout.
Ano, i Bůh je, alespoň dle současného stupně poznání, duchovní bytost - myšlenkový konstrukt
At uz je to, co je to, treba je to jen naladeni se na pozitivni myslenky pilota a celeho personalu, co ma s letem co do cineni, ale funguje to. Nehlede na to, ze se zklidnim a prestanu myslet na vselijake horrorove sceny. Kdo vi, jak pusobi napr.duvera, treba je to taky vysilani pozitivni energie a on se pak citi dobre a tim padem nenastanou nejake nepredvidane problemy.
Vakuum (z lat. vacuus, prázdný) česky též vzduchoprázdno znamená prázdný prostor, ve fyzice prostor s velmi malou hustotou částic. To je přece něco naprosto jiného než bytost.
Jo, i ze stejného "materiálu" jako vědecké teorie. Tvoje chápání víry
je na stejné úrovni jako Visitorovo či Jonatánovo chápání ateismu. 
Podívej, my toho boha nevyřešíme, já přiznávám, že si někdy neodpustím trochu oslabeného sarkazmu, takže tím oponenta i trochu naštvu. Není to samoúčelné, opravdu mne zajímá, co si bohověrci vybaví, když vysloví výraz "bůh". Ale jak je vidět, to téma je pro bohověrce TABU.
Pro mne jsou a navěky zůstanou bohové pohádkovými, tedy nematriálními
a duchovními bytostmi. Přesto mám rád Sherloka Holmese, protože je
geniální detektiv, má tělo i lupu, víme jakou má figuru, jaké má
vlastnosti i jaké má neřesti. Když se začtu do jeho příběhů tak ho
"vidím a slyším".
Nejiné je to s Gulliverem, víme jak vypadal, jak byl oblečen, jak vypadali
obyvatelé Liliputska, jak zahránil zámek krále a jeho obyvatele před
požárem tím, že jej uhasil počuráním a jak byl pak za to čurání na
zámek souzen a byla mu udělena milost za záchranu princezny natolik, že mu
budou pouze vypíchnuté oči. Krásné to bylo v říši vzdělaných koňů,
jak se žilo Gulliverovi na létajících městech ... pan Swift nastavil
tehdejší samolibosti společnosti neúprosné zrcadlo.
Podobné je to stovkami a tisícovkami jiných pohádkových, tedy duchovních
bytostí existujícími v mé knihovně a v mé hlavě. 
Já jsem to taky už nejednou psal, že ty jsi ten typ ateisty, který se o náboženství vlastně nic dozvědět nechce, protože je mu "všechno jasný".
Tobě je pochopitelně také všechno o náboženství naprosto jasný. Že ???
Není, já nejsem dogmatický. Nedržím se zuby nehty jedné představy, která mě vyhovuje.