Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

a, Když jsme sám, spolupráce se společnosti stále trvá. Ta není vázaná na osobní samotu, ta ničemu nepřekáží
b, odpověděl jsem. podle mne je jediným smyslem života člověka udržovat druh. prostřednictvím mláďat. kdybychom nebyli smrtelní, muselo by to být něco jiného

a. Tak když nikoho kolem sebe nemáš, tak ani s nikým nespolupracuješ, protože nemáš s kým. A pak tedy nevim, z čeho čerpáš ten pocit bezpečí a ochrany.

b. To jako že vědomí toho, že máš potomky, tě naplňuje pocitem smyslu života a kdybys potomky neměl, tak by ses potácel v depresích? (deprese je mj. stav ztráty smyslu)

a, ??? já kolem sebe mám pořád někoho. to, že se mnou není aktuálně v místnosti je zcela irelevantní
b, já řekl jediné - já osobně považuji smysl života, ten skutečný, jen v té snaze zajištění pokračování rodové linie a zachování druhu. zajistit přežití druhu, aby se mohl dobrat něčeho dalšího, co ho zbaví risik života - ať už schopnost se přemisťovat vesmírem na nové plaety, když stávající přestane vyhovovat, a nebo dosažení toho vrcholné transhumanismu, kdy dojde v podstatě ke zbavení se smrtleného těla.

nesouhlasím v tom s ostatními, že smyslem života je prožít život radostně ap. to mi přijde velmi nepodstatné na smysl života a tak trochu egoistické. a to i když dělám radost druhým, což mi dělá taky radost, ale přežití duhu to nijak zásadně nepomáhá

možná k tomu a, - to, že třeba člověk bydlí sám, nevadí, když má děti, sourozence, další přátele, protože ví, že i kdyby se mu nco stalo, ti uvedneí se budou starat a zjistí problém. nemusí to být včas, jistěže, ale to ani na silnici, kde tě přejede tirák, ti nic nepomůže.
nikdo z nás nemá a nemůže mít absolutní jistotu, to s enedá nic dělat, to je parametr/vlastnost života
tu jistotu nemá ani věřící s Bohem. pouze tomu věří. takže i já mohu věřit, že se děti budou zajímat včas a pomohou.

a. Dobrá, takže je to opět důvěra v lidi. Viz tedy co jsem napsal posledně Komančovi.
b. Z toho ale vyplývá, že kdybys neměl možnost přispět k zajištění zachování rodové linie a přežití člověka jako druhu, tak bys nepociťoval žádný smysl svého života. A potácel by ses tedy v depresích či alespoň melancholiích.

a, Je to důvěra a vnímání rizik okolního světa. Ostatně, vy věřící to máte stejné, jen jste si k tomu dokreslili Boha, což já nepotřebuji

b, Já bych to nešponoval nějakým potácení se v něčem, to je zase na povaze člověka a ty to chceš jen vyštengrovat. Ale to první pro mne platí - protože já skutečně považuju za smysl života "něco po sobě zanechat" a nikoli si těch pár let jen "užít". NICMÉNĚ!!!! to, že neosuhlasím s názorem některých kolem, Loretta a další, že smyslem života je prožít ho v radosti, dělání dobra druhým ap., neznmená, že jim beru možnost, aby uvedené za smysl života oni považovali .-))))))))))))) Smysl života si nastaví každý sám a mezi námi, plno lidí žádný smysl života ani nepotřebuje a nehledá .-))) a je jich čím dál víc .-)))

PS : lidé bez dětí ale skutečně uvedné pocity, minimálně s přibývajícím věkem, mají - že bez potomků neměl jejich život smysl

amnohdy právě kvůli tomu začnou věřit v Boham, aby si vnitřně namluvili, že to nebylo zbytečné, jejich život, že Bůh tím sledoval nějaký záměr :)))) např.
nebo vstupují do různých charit a s tím, že co nemohli svým, dají jiným dětem, třeba ...

Život mnichů. katolických knězů a jeptišek nemá smysl?
No - může tak být.

a. To je pravda, jen důvěra věřícího je trochu širšího rozsahu než ateisty.
b. No ono to tak vychází. Člověk potřebuje pocit smyslu (asi jako jediný tvor na Zemi), stavem ztráty smyslu je deprese, příp. melancholie. Jestliže tvůj pocit smyslu života stojí na nějaké činnosti či statcích, tak při jejich absenci bys nutně trpěl pocitem ztráty smyslu. Tohle je věc, kterou si každý musí vyřešit, poněvadž dříve nebo později s tím bude konfrontován. Dneska spíš naopak více a více mladých lidí trpí ztrátou smyslu života, jsem před časem někde četl.

To už je něco, s čím nemám potřebu polemizovat, protože se to od toho, co jsem psal já, liší jen v technických detailech :-))))

Mimochodem, stupeň potřeby uvedených pocitů má kdekdo jiný. Někdo ty pocity skoro nepotřebuje nebo jen na nějaké nejzákladnější bázi, někdo se bojí vylézt z bytu