Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

a, Je to důvěra a vnímání rizik okolního světa. Ostatně, vy věřící to máte stejné, jen jste si k tomu dokreslili Boha, což já nepotřebuji

b, Já bych to nešponoval nějakým potácení se v něčem, to je zase na povaze člověka a ty to chceš jen vyštengrovat. Ale to první pro mne platí - protože já skutečně považuju za smysl života "něco po sobě zanechat" a nikoli si těch pár let jen "užít". NICMÉNĚ!!!! to, že neosuhlasím s názorem některých kolem, Loretta a další, že smyslem života je prožít ho v radosti, dělání dobra druhým ap., neznmená, že jim beru možnost, aby uvedené za smysl života oni považovali .-))))))))))))) Smysl života si nastaví každý sám a mezi námi, plno lidí žádný smysl života ani nepotřebuje a nehledá .-))) a je jich čím dál víc .-)))

PS : lidé bez dětí ale skutečně uvedné pocity, minimálně s přibývajícím věkem, mají - že bez potomků neměl jejich život smysl

amnohdy právě kvůli tomu začnou věřit v Boham, aby si vnitřně namluvili, že to nebylo zbytečné, jejich život, že Bůh tím sledoval nějaký záměr :)))) např.
nebo vstupují do různých charit a s tím, že co nemohli svým, dají jiným dětem, třeba ...

Život mnichů. katolických knězů a jeptišek nemá smysl?
No - může tak být.

a. To je pravda, jen důvěra věřícího je trochu širšího rozsahu než ateisty.
b. No ono to tak vychází. Člověk potřebuje pocit smyslu (asi jako jediný tvor na Zemi), stavem ztráty smyslu je deprese, příp. melancholie. Jestliže tvůj pocit smyslu života stojí na nějaké činnosti či statcích, tak při jejich absenci bys nutně trpěl pocitem ztráty smyslu. Tohle je věc, kterou si každý musí vyřešit, poněvadž dříve nebo později s tím bude konfrontován. Dneska spíš naopak více a více mladých lidí trpí ztrátou smyslu života, jsem před časem někde četl.

To už je něco, s čím nemám potřebu polemizovat, protože se to od toho, co jsem psal já, liší jen v technických detailech :-))))