Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ono by ti stejně při absenci bezpečnostních záruk nic jiného nezbylo, než se spoléhat na sebe, na nějaké své schopnosti, instinkty, intuici apod. No a to je právě to, co v principu dělá věřící. Jenom to takto explicitně nenazývá ani nechápe, nýbrž zdroj svých schopností a vnitřních impulzů k jednání (instinkt, intuice) nepřiřazuje sobě, nýbrž něčemu mimo něj. Svoje schopnosti v pokoře chápe jako mu propůjčené.
O situacích, kdy se dobrovolně vystavuješ ohrožení, není řeč.

Samozřejmě že je smysl života založen na vnitřním pocitu, vždyť také mluvím o pocitu smyslu života. Jde jenom o to, co je toho pocitu zdrojem. Může být výsledkem nějaké mé aktivity, kterou považuji za bytostně smysluplnou (a kvůli ní mi stojí za to žít), anebo může vyvstávat spontánně, sám od sebe. Myslím, že obojí každý v nějaké míře známe. Taky je dobré si všimnout, že tyhlety pocity nemáme úplně ve své moci, poněvadž se stává, že se smysluplnost nějaké činnosti sama od sebe vytratí. Proto je lepší nechat onen pocit vybudovat "zevnitř" svým postojem k životu, vztahu k lidem a jiným objektům, a chápání sebe sama, k čemuž právě (mimojiné) vede náboženství.

Svůjpostoj k životu je schopen si každý vybudovat sám bez Boha :-))))))

Vzdyt to taky tak je, jenze s Bohem to jde snadneji, vsechny neuspechy muzes svadet na Boha, ze ten to tak chtel, nemusis se pak zabyvat s tim, kde jsi udelal chyby, je to , aspon tato verze , snadnejsi. Jakmile si ale myslis, ze ucelem je stat se lepsim, nez jsi, pak vis, ze Buh ti dava volbu, vsechno, co si pokazis, jde na tve triko, Buh jen prihlizi a obcas zvedne prst na vystrahu..odmenou je ti pak nakonec to, ze si uvedomis, ze jsi udelal neco dobreho, ze tvuj zivot nebyl az tak zbytecny..treba jsi nekomu pomohl, aby se mel on lip..

Nebo ti nechá ujet vlak, který musí vykolejit, protože strovůdce je nepokřtěným ateistou.
Podobně to vnímali i lovci mamutů, kdo se z nich modlil dostal mamuta a kdo se nemodlil dostal blechy.

Pak ale tedy potvrzuješ, že Bůh je jen berlička.
Já si ale myslím, že já jako ateista nemám s uvedeným vůbec žádný problém: světské průsery si vyžere ateista stejně jako věřící, žádný Bůh mu nepomůže. a duchovní průsery si ateista v podstatě ani nepřipustí (míněno průsery vůči Bohu, ne vůči morálce).akorát že ateista to vezme jako průser, které se běžně stávající, věřící utíká ke zpovědnici ve víře, že když se z toho vykecá, tak se z toho i vylže :-)))))
Já uvedené nepotřebuji, proto nepotřebuji veřit v Boha a proto v jeho existenci nevěřím.

Být lepším - jak lepším? proč lepším? nějekaj mustr "lepšosti" si vytváíme my sami. i věřící, ten jen za pomoci Boha. Nikdo nevíme, co znamená udělat se lepším, v tom abstraktním pojetí bez exaktních hodnotících kriterií, nikdo nevíme, proč se máme dělat lepší, nikdo nevíme, co je lepší ......
pomioc druhému - který by bz pomoci třeba zemřel hlady - ale za 5 let zavraždí několik dětí - jak se s tím náledně porvat - ty mu pomáhala, zachraňovala ho, dělala ho šˇatstnějším - a on se ti takhle odvděčil, všechno tvé štěstí z pomoci mu je v prachu a poznáváš, že jsi pomohla zlu, nebo s pomocí Boha si namluvíš, že "to jsi přeci nemohla vědět" (a budeš mít pravdu,ale k čemu ti ta pravda v dané chvíli je?)

proto já nepoměřuji smysl života NIČÍM LIDSKÝM (míněno žádnými touhami a pocity člověka samotného v jeho vlastním úseku života), protože to je prostě naprosto subjektiní záležitost ....

Nevim, jestli jen, ale berlicka je. Lide se k nemu utikaji, kdyz je jim zle, kdyz uz veskera pomoc selze, je to i pochopitelne, kazdy ma strach i kdyz si mysli, ze ne. Jenom zaryti ateisti a ignoranti si nepripusti, ze by jeste nad nimi nekdo mohl byt, kdo by mel moc je zachranit.

My ateisté zvětšiny nerozporujeme, že nad náimi je ještě NĚCO, ale ne NĚKDO¨Něco, co je naším základním kamenem, ale nemusíme se před tím modlit a nemá to schopnosti snámi dodnes nakládat.

Myslím, že o to, jestli je něco nad námi vůbec nejde. I ateisté a materialisté ví, že proti přírodě (smrštím, povodním, zemětřesením ... a válečným jatkám, tedy proti šílenství lidí) je člověk bezmocnej.
A proti přírodě je bezmocnej i bůh, bohové, bohyně i duchové.

Takže jestli nškdo dojde k závěru, že když se za povodně modlí a rozvodněný potok mu nepodemlel základy domu, tak byla modlitba účinná jako placebo v medikaci. Vemze-li si povodeň ten barák i přes s modlení, tak je pochopitelně po ruce vysvětlení potvrzující existenci boha - bůh zničil barák za trest. Pochopitelně to takhle postiřný nevidí, ale pobožní sousedé jsou o božím trestu přesvědčeni a určitě nějaká paní řekne, že jedna paní povídala, že povodní postižený byl bohem porestaný zato, že si dal v pátek párek s hořčicí.

Můj přítel na Slovácku, pobožná rodina, v dětství ministroval, je praktikujícím katolíkem, mi povídal, že když se jeho dceři narodilo postižené dítě, tak se mu doneslo, že se šušká, že je to určitě boží trest za nějaký zločin proti bohu. Dcerka ty pomluvy a křivé pohledy soudružek katoliček nevydržela a odstěhovala se do jiné obce.

Milující bůh a milující katolíci v praxi.

Je jasné, že pobožní nacházejí smysl svého života v praktikování svého náboženství. Ty lidi, kteří praktikují jiné náboženství za zatracené, ateisty považují příma za boho-vrahy a upírají jim smysl jejich životů.

Proto je téma "smysl života" polemikou a nikdy diskuzí !!!

To je snad trochu pritazene za vlasy, nevim, kdo je jak a jak moc pobozny , myslim si, ze vetsine lidi je jedno, cemu veri, nebo neveri ten druhy clovek, ze ji taky malokdo praktikuje do puntiku, spis si lide veri tak nejak pro sebe a na kneze, farare moc nedaji, nebo nechodi do kostela vubec.

Nemluv za věřící, je to vždy stejné jako když Visitor nebo jonatán mluví za ateisty.