Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

My ateisté zvětšiny nerozporujeme, že nad náimi je ještě NĚCO, ale ne NĚKDO¨Něco, co je naším základním kamenem, ale nemusíme se před tím modlit a nemá to schopnosti snámi dodnes nakládat.

Myslím, že o to, jestli je něco nad námi vůbec nejde. I ateisté a materialisté ví, že proti přírodě (smrštím, povodním, zemětřesením ... a válečným jatkám, tedy proti šílenství lidí) je člověk bezmocnej.
A proti přírodě je bezmocnej i bůh, bohové, bohyně i duchové.

Takže jestli nškdo dojde k závěru, že když se za povodně modlí a rozvodněný potok mu nepodemlel základy domu, tak byla modlitba účinná jako placebo v medikaci. Vemze-li si povodeň ten barák i přes s modlení, tak je pochopitelně po ruce vysvětlení potvrzující existenci boha - bůh zničil barák za trest. Pochopitelně to takhle postiřný nevidí, ale pobožní sousedé jsou o božím trestu přesvědčeni a určitě nějaká paní řekne, že jedna paní povídala, že povodní postižený byl bohem porestaný zato, že si dal v pátek párek s hořčicí.

Můj přítel na Slovácku, pobožná rodina, v dětství ministroval, je praktikujícím katolíkem, mi povídal, že když se jeho dceři narodilo postižené dítě, tak se mu doneslo, že se šušká, že je to určitě boží trest za nějaký zločin proti bohu. Dcerka ty pomluvy a křivé pohledy soudružek katoliček nevydržela a odstěhovala se do jiné obce.

Milující bůh a milující katolíci v praxi.