Znám pokorné lidi, kteří se se skutečností celkem úspěšně míjí.
Nikdy jsem nic takového netvrdil. Svých nedostatků jsem si vědom. Proto se taky nepovažuji za žádného Boha, ani jeho součást.
Nejde ani tak o tebe ale o:" Znám pokorné lidi, kteří se se skutečností celkem úspěšně míjí."
A pokorné lidi, kteří se se skutečností celkem úspěšně nemíjí, neznáš?
Znám. To přece ten výrok nevylučuje. Jde přece o to, že samotná pokora není zárukou schopnosti přijetí pravdy.
A snažíš se to upřímně vyloučit?
Já jenom že tady se jako o klamaných mluví jenom o věřících. Přitom v
mnoha vyjádřeních tady vy ateisté klamete sami sebe. "Přání otcem
myšlenky" se vztahuje i na vás.
Opravdu se snažím. Vždy, když je to možné, se snažím informace ověřovat. A jsem si vědom toho, že se mohu mýlit a taky své přesvědčení nevydávám za pravdu. Za pravdu považuji shodu výroku se skutečností.
Řekl bych, že kdyby to tak bylo, tak bys věty formuloval jinak. Ale o nic nejde...