Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

však ano, není to předurčené. Stalo se to náhodou, s velice malou pravděpodobností že se to může stát. Ale stát se to může. Přesně tak je to myšleno. Může se to stát a nemusí. A protože se tyt kauzality vzácně a jediněčně protly, je řeč o zázraku. I když to samozřejmě zázračné není.

No ale to píšu celou dobu :-))))
Nám se to zdá jako náhoda, zázrak, ale to jen proto, že to neumíme matematicky namodelovat, tedy předpovědět :-))))))
Ve skutečnsoti to ale probíhalo podle zcela jednoznačných kauzalit :-)))) my je neznáme, ale byly tam :-))))

Prosíš Boha o pomoc a ona přijde. Je to zázrak. Existují miliony věcí pro které by to nevyšlo, stačilo by kdyby ten chlap šel o 10m jinde a nevšiml si vás.

Ně se tyto věci stávají několikrát za rok i když jsou to drobnosti.
Ale prosím Boha a on pomůže.
Ztratíš hodinky na zahradě. Hledáš jako blázen a nic.
Pak poprosíš Boha večer.
druhý den už na to nemyslíš, ale jdeš na tu zahradu si něco utrhnout a náhodně do nich kopneš nohou a máš je.

kdežto ateista neprosí a samozřejmě hodinky nenajde. mám 100% vyzkoušené, že když prosíš dostaneš.

A když nedostaneš, nebereš to v potaz.

Tak popros, ať Putin zítra odtáhne z Ukrajiny. A uvidíme.

na tom se pracuje Boží přání se neplní tak, že řekneš ať jsem za 5 vteřin milionářem a ono se to stane.

Jasně. Ono se to buď stane, nebo nestane. To první je dílo tvýho boha, to druhý zapomeneme…

proč ? v čem je problém ?

Bůh je všemocný,vševědoucí ...

a dělá si co chce...

Bůh je proti náhodě tažených čísel chudinka bezmocná.

To je zajímavé, to hledání ....
je jistá zobecnělá zkušenost, že ztracenou věc najdeš, když ji přestaneš hledat
v Účastníci zájezdu to bylo sice jako komická situace, ale už i já v životě zažil 3x situaci, že něco hledáš v prostoru rozměru tašky, kabelky, a nenajdeš to. a přijde druhej, a najde to na první pohled.

T je celkem zajímavé, tam by mne ty důvody zjímali, jestli ten, kdo to hledá a má důvod, je schopen v nějakém stresu tu hledanou věc přehlédnout, i když na ni kouká?

je to tak jak píšeš. člověk který má trochu poruchu koncentrace (můj případ) se dívá opakovaně a velice soustředěně na prostor, kde ta věc má být a nevidí ji. A jiný přijde a vytáhne ji přesně odsud kde se dotýčný dival ale jakoby jeho hlava nedávala správné vjemy.
Opět příklad. Opíšu si číslo a chci telefonovat: a hlásí s emi někdo jiný. Zadala jsem blbě, i když jsem to pečlivě kontrolovala ale ještě horší je, že jsem to opsala blbě. Apřitom si to opsání kontroluji, dívám se na původní číslo i opsané a tu chybu nevidím. Přijde manžel, a hned vidí že mi tam třeba chybí osmička nebo co je častejší mám prohozená čísla.
A tak je to s hledáním. Moje stará máma s tím má větší problém, ale té je 98 let. takže má nárok.
A ještě k hledání, je třeba se uvolnit... uvolnit si hlavu. Myslím že hlava si pamatuje, kde to je. ví to. A je třeba jen jí přestat překážet. Nechat své podvědomí ať to najde samo a nerušit u toho.

:-))))
takže jsme asi taky porouchanej .-))))
i když u čísel se mi to zatím neděje .-)))))

já se v takovém případě snažím vypnout a jít dělat něco jiného a zkusit to znova po pár minutách. což jde, když o nic nejde a tu věc člověk nutně nepotřebuje.
no je to někdy komedie .-)))

0no Pomáhá, když hledáš často nějakou věc, tak si jich koupit třeba 10set a vždycky nějakou hned najdeš.
Brilích na oči mám třeba 6 svinovacích metrů 20cet , když si kupuji ponožky, tak si kupuji rovnou od každého páru 3 kusy kdyby se jedna ztratila mám náhradní.

Aha, takže 10 se čte jako „de“, 20 jako „dva“… To se 1den nestačí ani divit. Ale proč tedy nemáš taky 6st a 3ři?

dělám to podobně.

Tak to dělá každý rozumný člověk.

To musite mit ale preplneny barak

ani ne... spíše mám na stole čtvery brýle. Metr moc nepoužívám. Ale v každé kapse nejaká pětikoruna a ponožky mi žerou trpaslíci.

Třicet párů fuseklí vystačí bohatě i na tři roky a zabere mi 1/3 šuplíku. Faktem je, že fusekle neštupujeme na hříbku, jako to dělávala babička. Fusekli taky pereš každý týden a víc než nějaký tucet cyklů nevydrží.
Nejiné je to se spodním prádlem.

Jenže kdybys ho nepoprosil, najdeš je taky. Stejně tak jako ti naopak spousta věcí nevyjde, i když prosíš. Jenže ty ze své paměti eliminuješ, aby nenarušovaly tvou víru.

přesně tak, my pomatení chyoti, máme těch šťastných chvil více, a ty poztrácené neřešíme

No já je třeba taky neřeším, ale ty zdařené nepoužívám jednostranně na podporu něčeho, co ty nezdařené popírají. Jako třeba Jonatán.

Kdo je chyot?

chaot :-))

aha :-)))