,
Ondi
pro nás je samozřejmě ta událost popisovaná ratkou naprosto nepochopitelná, náhoda, zázrak. ve skutečnosti ale vše probíhalo podle fyzikálních zákonů, pouze my ty souvislosti nejsme schopni detekovat, identifikovat, natož pochopit. zatím.
nejhorší je, že to NEMOHLO BÝT JINAK, protože nic se nestane samo od
sebe :-)))))
jen bůh, prý :-))))
ale tohle je přece jasné :-) u těchto náhod se často objeví nepochopitelný impulz u člověka, který něco udělá spontánně a tedy mimo plán.
řeknu opět zážitek, pokud by vás to otravovalo, dejte vědět a nebudu to dále rozvádět.
Stratila jsem klíče. Nebyly to moje klíče ale manželovy a měl tami i
kíče od firmy, kde pracoval a byly moc důležité.
Zjistil to večer, když si chystal věci do práce a hned uhodil na mě,
protože věděl že jsem roztržitá a zmatená.
Tak jsem začala přemýšlet, kde jsem byla a co jsem dělala. Bydleli jsem ve
16 patrovém domě, v třetím patře byla prádelna pro celý dům, dole byla
samobsluha, na střeše samoobsluhy hřiště pro děti. Takové lepší
bydlení.
Byla jsem prát v prádelně, tak jsem běžela do prádelny, kíče nikde...
pak na terasu, do samošky, prohledala byt a chytala paniku. A začala se modlit
a zapřísáhavat všeck svaté i když sjem byla nevěřící. Myslela jsem že
omdlím. Do toho nadávající manžel, s vyrázem že mě zabije.
Tak jsem šla ještě jednou se podívat do té prádelny, my jsem bydleli ve 14
patře a mačkám výtah, mačkám a vytáhla jsem nahoru nejakou chorvatku,
která byla celá zmatená protože chtěla dolů a né nahoru. Tak jsem se jí
omluvila a oná že dobrý, že rychle běží jen do práce protože asi omylem
vzala své šéfové klíče, že je z toho úplně vyděšená a vytáhla ty
klíče z kapsy. A byly to moje klíče!
Vysvětlení bylo takové, že já dopoledne opravdu ty líče v prádelně
zapomněla, ona tam šla prát taky a ty íče si vzala automaticky jakože jsou
její. Doma je našla v kapse ale nepamatovala si že je vzala v prádelně
(stejně pomatená jako já) a byla si jistá že je vzala šéfove v práci. A
když jsem ji omylem vytáhla nahoru tak ji je práveě nesla do práce.
Takže tady máme opět souhru náhod. Dala jsem si závazek, že už nikdy
nebudu brát do ruky manželovy klíče a samozřejmě závazek nebýt
roztržitá mám furt.
Dovedu si živě představit ateistu, když mu teče do bot, tak zkouší
všechno i metody věřících.
Pak je na něm, když to zabere, jak s tím v mysli naloží. 
Já si to taky dovedu představit.
A když přijde zázrak, naloží s tím jako se zázrakem .-)))
