,
Ondi
Prosíš Boha o pomoc a ona přijde. Je to zázrak. Existují miliony věcí pro které by to nevyšlo, stačilo by kdyby ten chlap šel o 10m jinde a nevšiml si vás.
Ně se tyto věci stávají několikrát za rok i když jsou to drobnosti.
Ale prosím Boha a on pomůže.
Ztratíš hodinky na zahradě. Hledáš jako blázen a nic.
Pak poprosíš Boha večer.
druhý den už na to nemyslíš, ale jdeš na tu zahradu si něco utrhnout a
náhodně do nich kopneš nohou a máš je. 
kdežto ateista neprosí a samozřejmě hodinky nenajde. 
mám 100%
vyzkoušené, že když prosíš dostaneš.
na tom se pracuje Boží přání se neplní tak, že řekneš ať jsem za 5 vteřin milionářem a ono se to stane.
Jasně. Ono se to buď stane, nebo nestane. To první je dílo tvýho boha, to druhý zapomeneme…
To je zajímavé, to hledání ....
je jistá zobecnělá zkušenost, že ztracenou věc najdeš, když ji
přestaneš hledat
v Účastníci zájezdu to bylo sice jako komická situace, ale už i já v
životě zažil 3x situaci, že něco hledáš v prostoru rozměru tašky,
kabelky, a nenajdeš to. a přijde druhej, a najde to na první pohled.
T je celkem zajímavé, tam by mne ty důvody zjímali, jestli ten, kdo to hledá a má důvod, je schopen v nějakém stresu tu hledanou věc přehlédnout, i když na ni kouká?
je to tak jak píšeš. člověk který má trochu poruchu koncentrace (můj
případ) se dívá opakovaně a velice soustředěně na prostor, kde ta věc
má být a nevidí ji. A jiný přijde a vytáhne ji přesně odsud kde se
dotýčný dival ale jakoby jeho hlava nedávala správné vjemy.
Opět příklad. Opíšu si číslo a chci telefonovat: a hlásí s emi někdo
jiný. Zadala jsem blbě, i když jsem to pečlivě kontrolovala ale ještě
horší je, že jsem to opsala blbě. Apřitom si to opsání kontroluji,
dívám se na původní číslo i opsané a tu chybu nevidím. Přijde manžel,
a hned vidí že mi tam třeba chybí osmička nebo co je častejší mám
prohozená čísla.
A tak je to s hledáním. Moje stará máma s tím má větší problém, ale
té je 98 let. takže má nárok.
A ještě k hledání, je třeba se uvolnit... uvolnit si hlavu. Myslím že
hlava si pamatuje, kde to je. ví to. A je třeba jen jí přestat překážet.
Nechat své podvědomí ať to najde samo a nerušit u toho.
:-))))
takže jsme asi taky porouchanej .-))))
i když u čísel se mi to zatím neděje .-)))))
já se v takovém případě snažím vypnout a jít dělat něco jiného a
zkusit to znova po pár minutách. což jde, když o nic nejde a tu věc
člověk nutně nepotřebuje.
no je to někdy komedie .-)))
0no Pomáhá, když hledáš často nějakou věc, tak si jich koupit třeba
10set a vždycky nějakou hned najdeš.
Brilích na oči mám třeba 6 svinovacích metrů 20cet , když si kupuji
ponožky, tak si kupuji rovnou od každého páru 3 kusy kdyby se jedna ztratila
mám náhradní.
Aha, takže 10 se čte jako „de“, 20 jako „dva“… To se 1den nestačí ani divit. Ale proč tedy nemáš taky 6st a 3ři?
ani ne... spíše mám na stole čtvery brýle. Metr moc nepoužívám. Ale v každé kapse nejaká pětikoruna a ponožky mi žerou trpaslíci.
Třicet párů fuseklí vystačí bohatě i na tři roky a zabere mi 1/3
šuplíku. Faktem je, že fusekle neštupujeme na hříbku, jako to dělávala
babička. Fusekli taky pereš každý týden a víc než nějaký tucet cyklů
nevydrží.
Nejiné je to se spodním prádlem.
Jenže kdybys ho nepoprosil, najdeš je taky. Stejně tak jako ti naopak spousta věcí nevyjde, i když prosíš. Jenže ty ze své paměti eliminuješ, aby nenarušovaly tvou víru.
přesně tak, my pomatení chyoti, máme těch šťastných chvil více, a ty poztrácené neřešíme
No já je třeba taky neřeším, ale ty zdařené nepoužívám jednostranně na podporu něčeho, co ty nezdařené popírají. Jako třeba Jonatán.
