Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Popravde receno nevim, jak to presne je, jen podobne story vzbuzuji dojem ze neco mnohastupnove­zafungovalo , ze to do sebe az prilis zapadalo a kdyby jen jedna z tech moznych malych "nahod" nezafungovala, k "vitezstvi dobra nad zlem " by patrne nedoslo. Pokazde dostanu skoro husi kuzi a uvedomim si , ze stacilo malo a byl konec. Jung to nazval zakonem synchronizace.

No ale o tom jsme psal : myslím si, že je mnohem víc případů, násobně, řádově, kdy nic nezafunguje a dotyčný tam zemře. Proč tuhle jednu výjimečnou situaci nepovažovat za prostou "náhodu", ale strkat do toho nějaký boží princip?
není naopak mnohem pravděpodobnější, že při té naprosto minimální četnosti tohoto "zázraku" to zcela zapadá do počtu pravděpodobnosti typu "výjimka potvrzuje pravidlo"?

že takováhle situace je předpokládatelná s pravděpodobností 0,000nic a přesně 0,000nickrát se ta situace staně z počtu celkových situací tohoto typu?

tedy zjendoušeně, na milion úmrtí připadne jeden ratky zázrak, což možná počet pravděpodobnosti zcela potvrzuje?

Možná se každému v průběhu života podobný "zázrak" stane. Jen né vždy si toho všimne, třeba si řekne no spuer, to je skvělá náhoda.

Pro nás to znamenalo životní obrat, manžel odešel z práce a změnili jsme oba úplně životní styl, zaměstnání. Já se stala věřící a nechala se pokřtít. Někdy taková věc spustí lavinu dalších pozitivních událostí. Možná i proto že jsem cítila nekonečnou vděčnost a chtěla ji vyjádřit. Ale komu? ... náhodě? A tak jsem se stala věřící, abych mohla vyjádřit vděčnost Bohu.

Ty si katolička zvláštního tipu. Ty by si nemohla být u SJ tam by si vyčnívala

mě by zapudili hned :-)) Ale jak říká manžel, já bych ani nemohla být ani voják, odstřelili by mě hned v první linii.
Ale ani protestant či baptista, na to jsme příliš nechápavá. Můžu být jen katolík :-)) Protože se tam cítím dobře, mohu mlčet a nikdo mi nenadává že ničemu nerozumím.

otázkou je, jestli to jsou opravdu pozitivní věci, ty spuštěné

to jistě. Pro někoho jiného to může být hrozné :-) je to subjektivní pocit

Nechci se prit, ale clovek, jemuz se neco takoveho prihodilo, nejak citi, ze se neco mimoradneho stalo, vi, ze se neco mimoradneho delo, ani se ten pocit neda popsat, ma z niceho nic pocit jistoty a taky citi neco jako radost z poznani. V kazdem pripade ten pocit je tak silny, ze se citi jakoby osvobozeny od strachu a neco se v jeho zivote zacne menit. Ja napriklad uz z titulu meho povolani jsem se vzdy povazovala za ateistu. Pozdeji jsem zjistila, ze uz si nejsem tak moc jista, neverila jsem nikdy nabozenskym vykladum, ale zacala jsem hledat skryty vyznam treba v biblickych citatech, nejsou vsichni verici hloupi a tak jsem si zacala rikat, ze kdyz tomu uverili svetoznami vedci, ze na tom si neco bude.
Dvakrat se mi stalo, ze primo lekari hovorili o zazraku i kdyz to patrne mysleli jinak, ale v jejich tvarich bylo videt, ze jsou hodne, hodne prekvapeni a ze s vysledkem naprosto nepocitali. Nota bene kdyz se mi zacali v hlave "rodit" cizi myslenky, nebo spis myslenky me cizi s nabozenskym obsahem..
Je fakt, ze tyto zazitky jsou neprenositelne..

Musíš ale brát v potaz ty ostatní, kteří tu kliku neměli, u kterých naopak stačilo málo, aby konec nebyl, jenže on byl. Taky to do sebe zapadlo, jenže jinak. Všechno, co se stane, je výsledkem toho, že něco do sebe zapadlo, nebo ne?